V ráji dinosaurů
Možná budeme přepisovat učebnice paleontologie: v kostech tyranosaura se totiž nedávno našly stopy bílkovin, zbytky cév a červených krvinek. Naleziště východní Montany, kde dávný tvor kdysi žil, mohou nabídnout i další pozoruhodné objevy. Není divu, že se vykopávek v těchto končinách účastní pestrá směs lidí, od vědců až po dobrodruhy.
Stojím na malé vyvýšenině uprostřed fantastické krajiny, poseté zkamenělými kostmi starými téměř 70 milionů let. Kdysi tu žili obrovití tyranosauři, rohatí triceratopsové či obrnění ankylosauři. Rozkládalo se tu obrovské jezero, obklopené nížinou s četnými říčními rameny a močály. Putovala tudy tisícihlavá stáda ohromných dinosaurů. Zde byl jejich poslední ráj na Zemi, o několik stovek tisíc let později již na celém povrchu planety vyhynuli.
Do reality mě vrací vrčení motoru ohromného trucku, doléhá ke mně z našeho paleontologického tábora Snap Creek, kde pracuji jako dobrovolný pomocník amerických paleontologů. Zdejší okolí dnes vypadá úplně jinak než koncem druhohor: z dávného ráje zůstala vyprahlá, letním žárem rozpálená pustina východní Montany. První osadníci z východu nazvali tento kus země Badlands – špatnou, neúrodnou půdou. Tou opravdu je, ale pro paleontologa znamená tento kraj, nabízející vrstvy hornin z geologického období zvaného svrchní křída, naopak učiněné požehnání, ohromné pohřebiště dávného burianovského světa.
Sprinter tyranosaurus
Lebka, kterou později s pomocí dalších dvou členů týmu obaluji pytlovinou namočenou v sádře, je zachovaná pouze asi z jedné třetiny. Přesto je obrovská, celý sádrový obal, v němž fosilii povezeme do laboratoře, bude měřit kolem jednoho metru na šířku a vážit přes čtyři metráky. Dinosaurus, kterému lebka před desítkami milionů let patřila, byl velmi hojným stádním býložravcem spásajícím byliny i menší dřeviny. Kmínky slabších keřů a stromků doslova přeštípával svým zobákovitým koncem silných čelistí. Dosahoval délky až devíti metrů a hmotnosti dospělého afrického slona. Stojíme nad pradávným hrobem rohatého dinosaura triceratopse.
Lebka je podivným způsobem „vykrojená“ a chybí jí celá horní část. Zkameněliny bývají samozřejmě často nekompletní, ale takové poškození lebky triceratopse je vzácné. Navíc jsme už neobjevili žádné další části kostry tohoto obrovského zvířete, jen černě zbarvená semena a větvičky jakýchsi vlhkomilných krytosemenných rostlin, památky na přírodu svrchní křídy. Snad mrtvé tělo triceratopse leželo delší dobu vydáno napospas rozkladu a zubům masožravců, proto se další kosti nezachovaly. A záhadné poškození lebky? Třeba si z mršiny ukusoval sám král dinosaurů Tyrannosaurus rex… Vedoucí týmu, paleontoložka Liz Freedmanová, krčí nad takovou hypotézou rameny. Stroj času nemáme, a tak musíme zůstat u domněnek.
To se v paleontologii stává poměrně často, přesto lze říci, že dnes žijeme doslova ve zlatém věku výzkumu dinosaurů. Vědcům usnadňuje práci řada nových metod včetně počítačových technologií. Speciální programy umí z kosterních pozůstatků třeba vypočítat, jak rychle se dávný živočich pohyboval. Dříve například odborníci odhadovali rychlost, kterou tyranosaurus dokázal běžet, v širokém rozpětí asi 11 až 60 km/h, v současnosti však převládá názor, že na krátkou vzdálenost vyvinul rychlost kolem 30 km/h. To by znamenalo, že běhal rychleji než průměrně disponovaný dospělý člověk.
Celý článek najdete v Respektu 47/09.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
