0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Z nového čísla20. 12. 20102 minuty

Prokletí Bílé hory

Vzpurné žoldáky zpacifikuji. (Martin Cholinský) • Autor: Milan Jaroš

Porážka stavovského povstání na pláni za pražskými hradbami před 390 lety přinesla kruté období zúčtování a v povědomí lidu se stala největší národní tragédií. Vzpomínka na Bílou horu postupně zrodila ústřední český mýtus, který má sice daleko k pravdě, ale stále se těší značné oblibě. Báje o hrdém národě zrazeném cizáky formovala celé české moderní dějiny a v plné síle vstupuje i do roku 2011.

Mušketýři se šikují do bojových řad, jejich kolegové s dlouhými bodci zaujímají výhrůžné postavení a do všeobecného povyku, řinčení plechů a řehtání koní se ozývají první výstřely z děl. Pohled na silné, bojechtivé žoldnéře stavovské armády dává divákovi jistou naději, že dnes by to tady na planině u letohrádku Hvězda mohlo dopadnout pro Čechy lépe než před čtyřmi staletími. Jistě, mají o něco lepší vybavení – kromě halaparten, pík a mečů vyčuhují některým velitelům zpod přilbic i handsfree vysílačky.

Reklama

Jejich účel je ale paradoxně přesně opačný než získat převahu nad nepřítelem. „Snažíme se napodobit původní bitvu co nejvěrněji, ale někdy se nám stává, že se historičtí šermíři v roli českých vojáků nechtějí vzdát tak snadno jako ve skutečnosti,“ vysvětluje později s úsměvem hlavní organizátor rekonstrukce bitvy na Bílé hoře Martin Cholinský. „Přijedou až z Moravy, Polska nebo Německa a chtějí si zabojovat. Proto mám vysílačku, abych mohl na místo poslat posily, které příliš vzpurné žoldáky zpacifikují, a my můžeme dodržet historický scénář.“

Celý článek od Petra Třešňáka si můžete přečíst v novém dvojčísle Respektu 51/2010, které vyšlo v pondělí 20.12. 2010.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].