Z nového čísla•8. 3. 2010•3 minuty
Prohra v Bruselu
Pod českou velvyslankyní při Unii se povážlivě kýve židle. Ministr zahraničí Jan Kohout se ji podle informací Respektu rozhodl odvolat. Příslušný návrh chce předložit vládě už nyní na přelomu března a dubna. Důvod stažení Mileny Vicenové z Bruselu je poměrně neobvyklý: její údajná „neschopnost“.
Kohout odmítl věc komentovat, jeho záměr ale potvrdily ČSSD a ODS, hlavní garanti vlády. Od socialistů, stejně jako od premiéra Jana Fischera, už dostal Kohout neoficiální zelenou. ODS je proti. Strana to – slovy Alexandra Vondry, který Vicenovou do Bruselu vybíral – považuje za „vendetu“. Právě Kohouta totiž Milena Vicenová na bruselském postu vystřídala poté, co jej Topolánkova vláda v roce 2007 stáhla. Šéf Černínského paláce je nicméně podle lidí ze svého okolí rozhodnut a rád by, aby ještě před volbami vláda schválila vyslání jiné ženy do Unie – stávající velvyslankyně v Řecku a bývalé šéfky evropské sekce na ministerstvu zahraničí Hany Mottlové.
Celý příběh by nestál než za krátkou zprávu, jenže… jenže ilustruje širší fenomén zdejší scény. A sice „porodní bolesti“, které provázejí výběr českých pák do Bruselu.
Nesepínalo to
Úloha ambasády při Unii nespočívá v dobrých vztazích s hostitelskou zemí, krajanských plesech nebo pomoci turistům v nesnázích. Funguje spíš jako druhý Úřad vlády a velvyslanec jako druhý premiér. Tady se předjednává, co poté ministři a skuteční premiéři schvalují jako příští evropský zákon nebo společnou politiku: jeden den jsou to kvóty na výlov tuňáků, druhý dotace Palestině a třetí víza do Ameriky. Z tohoto titulu je Brusel nejvlivnější, ale také nejnáročnější z velkých ambasád, vedle Washingtonu a Moskvy. Žádá si orientaci v širokém záběru témat, znalost procedur a také cit pro psychologii místa – který stát spíš půjde s jiným do koalice a proč, co před kým říct a jak, atd.
Milena Vicenová byla krátce ministryní zemědělství, předtím úřednice, a s popsaným prostředím měla minimální zkušenosti. A ačkoli se dnes brání kritice (s odkazem na „úspěšně zvládnuté předsednictví“, „tvrdou práci poté“, „komunikaci s novou komisí“ nebo „podporu českých podnikatelů“), podle mínění řady lidí v Bruselu se stále zcela nezorientovala. Uznávaný bruselský politolog
Peter Ludlow
veřejně označil Vicenovou za „slabý článek“ českého řetězce v Unii: řeč Vicenové rychle ztrácela souvislosti a na dotazy jejích kolegů nebo novinářů tak zhusta reagovali její podřízení nebo mluvčí. Podle lidí z Kohoutova okolí neudělala aktuálně nic špatně, narostla však celková nespojenost s jejím výkonem „ze všech stran“.
Milena Vicenová nicméně nebyla první na seznamu. Naopak, před ní Vondra oslovil sedm dalších lidí a všichni řekli ne. Do Bruselu se tedy zjevně nikomu nechce, a tudíž je méně z koho vybírat.
Celý článek najdete v Respektu 10/2010.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
