Když bombardéry znovu stoupají nad mraky, piloti pevně věří, že bombardovali Drážďany.
Když bombardéry znovu stoupají nad mraky, piloti pevně věří, že bombardovali Drážďany. • Autor: VHÚ

Nikdy předtím ani potom nezažila česká metropole tak bleskovou tragédii. Čtrnáctého února 1945 v ní během pouhých pěti minut zahynulo 701 obyvatel a z ulic zmizely desítky domů. Po náletu amerických bombardérů mělo hlavní město tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava víc obětí než anglické Coventry, které je kvůli bombardování německou Luftwaffe z roku 1940 považováno za symbol barbarského útoku na civilisty. Důvod nečekaného náletu našich spojenců je dodnes zahalen spoustou nejasností. Tohle je nejpravděpodobnější verze příběhu, od něhož v sobotu uběhne 70 let.


Kapitán Harold L. Brown už čtvrtou hodinu z výšky devíti kilometrů nervózně sleduje krajinu. Respektive to málo, co je z ní vidět malým bočním okénkem čtyřmotorového bombardéru: radar mu přestal fungovat už někde nad Porúřím a od té doby naviguje pětadvacetitunovou létající pevnost B-17 jen podle toho, co se mu podaří zahlédnout skrz mraky. Ve stresu je i bombometčík, kterému Brown navlečený do zimní kombinézy čas od času kouká přes záda. Přes siluetu muže usazeného za plexisklovým čumákem bombardéru beztak vidí jen bílou vatu, která přikryla Evropu jako peřina. Ačkoli je svátek sv. Valentýna, neklidných je i zbylých osm členů americké posádky. Jestli brzy neodhodí více než dvě tuny bomb, které jim v Anglii narovnali doprostřed letadla, za chvíli dosáhnou bodu, kdy jim palivo nestačí k bezpečnému návratu na základnu.

Podobných památníků je v Praze plno. A pokud by na nich byla jména všech obětí spojeneckého náletu, bylo by jich přes 700. 

Tweetni to

Jenže Drážďany jsou stále v nedohlednu. Už k nim měli dávno doletět a s nimi i šedesátka bombardérů srovnaná ve třech klínových formacích jako tažní ptáci, které Brown vede z velícího letadla za sebou. Kdykoli se navíc mohou objevit německé stíhačky: od začátku války Spojené státy přicházejí o 170 letadel denně, zahynulo v nich už přes deset tisíc vojáků. Stres neustále stoupá. Je krátce po poledni 14. února 1945. V tu chvíli se pod Brownem konečně objeví Drážďany. Navigátor křičí do vysílačky, že cíl je na dohled.

02
02 • Autor: Respekt
10b
10b • Autor: Respekt
13b
13b • Autor: Respekt
33
33 • Autor: Respekt
45
45 • Autor: Respekt
56
56 • Autor: Respekt
51
51 • Autor: Respekt
80
80 • Autor: Respekt
61
61 • Autor: Respekt
18
18 • Autor: Respekt
10
10 • Autor: Respekt
82
82 • Autor: Respekt
79
79 • Autor: Respekt
47
47 • Autor: Respekt
43
43 • Autor: Respekt
Celá fotogalerie Zavřít fotogalerii

Podplukovník Lewis P. Ensign, sedící v kokpitu metr za Brownem, dává ostatním letadlům rozkaz k útoku. Formace se rozestupuje, bombardéry se řadí za sebe a otevírají pumovnice. Stroje klesají k zemi a pod sebou vidí město rozdělené třpytivou šňůrkou řeky. Ensign zatlačí knipl dopředu a jako první nalétává na drážďanské nádraží. Když bombometčík odhodí pumy, otočí se na Browna a úlevně se na něj se zdviženým palcem přes kyslíkovou masku usměje.

01 obalka velka
01 obalka velka • Autor: Respekt

Ve stejnou chvíli se v rodinné vile lékaře Ladislava Černického chystají k obědu. Je Popeleční středa, první postní den před Velikonocemi, takže jídlo se bude v ulici Na Farkáně v Radlicích podávat jen skromné. Kupec vily umřel už před válkou, teď tu ale žije jeho vdova Marie a s ní i tři synové s rodinami. Když se nad Prahou rozeznějí sirény, nikdo z Černických si z toho nedělá velkou hlavu.

Leteckých poplachů už zažili spoustu a vždycky byly plané. Poslední, co šest členů rodiny (včetně tříleté Helenky a dvouletého Milánka) v životě uslyší, je zlověstný přibližující se svistot. Bomba z Ensignova letadla jejich dům rozmetá na všechny strany. Přežijí jen Mariini synové Zdeněk s Ivanem, kteří jsou zrovna v práci. A také Helenčina matka Věra, kterou před rozmačkáním zachrání trámy rozbořené vily.

Černické bude 70 let po náletu připomínat malý pomníček stojící v Radlicích vedle kapličky sv. Jana Nepomuckého. Podobných památníků je v Praze plno. A pokud by na nich byla jména všech obětí spojeneckého náletu, bylo by jich přes 700. O tom všem ale nemají v únoru 1945 američtí piloti a jejich navigátoři ještě ani ponětí. Když s bombardéry znovu stoupají nad mraky a stáčejí je směr Anglie, pevně věří, že splnili rozkaz a přispěli k totálnímu zničení nepřátelského města a tím k urychlení konce druhé světové války. Respektive věří tomu většina z nich.

Nejpravděpodobnější verzi příběhu, od něhož v sobotu uběhne 70 let, čtěte v novém Respektu 7/2015, který vychází v pondělí 9. února (digitálně je nové číslo dostupné již v neděli po poledni pro čtečky Amazon Kindle nebo iPad/iPhone a v audioverzi).

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Jan H. Vitvar

redaktor, Kultura

Jan H. Vitvar
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 1732

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte