Mácha is not dead
Dvě stě let po básníkově smrti stále žije záhada, proč právě jeho si Češi vybrali za svou národní modlu
Palubní desce terénního vozu dominuje kovová plastika s českým lvem. Jan Grimm je totiž vlastenec. A také litoměřický patriot, jak opakovaně zdůrazňuje. Ačkoli se do srdce Českého středohoří přestěhoval teprve před patnácti lety, našel tu přesně to, co hledal. Malebné městečko, kde je všude kousek a lidé žijí pospolu, jak to znával z pražských vináren, kam chodíval s kolegy výtvarníky před revolucí. Vystudovaný malíř koupil v polovině 90. let se ženou na litoměřickém náměstí renesanční hotel, kde pravidelně pořádá různé kulturní akce.
Teď se jeho land rover proplétá starobylým centrem a za chvíli už mezi stromy stoupá do mírného kopce, který šofér přespolním představuje jako „litoměřický Petřín“. Sedmašedesátiletý hoteliér zastaví na malém plácku asi v polovině Mostné hory a po pár metrech ukazuje na mokrém listí vykolíkované místo, na němž bíločervená páska dává tušit stavební záměr. „Tak tady bude stát,“ říká spokojeně Jan Grimm, „je krásné, že se nám podařilo po sto letech naplnit myšlenku, kterou prosazovali velcí čeští vlastenci Jirásek, Rais a Myslbek. Mácha bude konečně tady v Litoměřicích. A z každé strany zasadíme šeřík.“
Celý článek o Máchovi si můžete přečíst v novém čísle Respektu 46/2010, které vychází v pondělí 15. 11. 2010.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
