0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Z nového čísla17. 3. 20103 minuty

Léčba meditací

Kouzlo života tady a teď už nepatří jen zasvěceným mystikům. Vědci i zkušení praktici ho dnes na Západě doporučují přetíženým manažerům, sportovcům, vojákům i zločincům.

Máme pro ně snad něco lepšího? (Nejtěžší zločinci meditují ve věznici v Alabamě) • Autor: Balcony Releasing, Ltd.

Gong oznamuje předěl meditace a z reproduktorů na dřevěné podlaze se ozývá divoké bubnování. Safar, čtyřiatřicetiletý drobný muž v kraťasech a tričku, začíná pobíhat napříč malým sálem, divoce sebou škube a máchá rukama. Občas u toho zařve jako tygr. Dnes je v sále pražského meditačního centra Druna, který si pronajímá, aby zde mohl meditovat, kromě novinářské společnosti úplně sám. Nezdá se však, že by mu to vadilo. Za okny se staženými závěsy hučí Karlovo náměstí v ranní špičce a mladý podnikatel zatím ve zběsilém rytmu skáče na patách a vyráží z hrdla hluboký divošský pokřik. „Hu, hu, hu – musíte to vytáhnout z první čakry nahoru jako afričtí křováci. Uvolní se emoční bloky a energie může volně proudit.“

Autor těchto řádek teď zápasí s lehkými pocity trapnosti a s každým dalším „hu, hu, hu“ zjišťuje, že stát se křovákem uprostřed západního velkoměsta není vůbec snadné. Konečně k úlevě hopsajícího novináře s dalším gongem vystřídá bubnování naprosté ticho a zastavené tělo za zavřenýma očima zaplavuje pocit klidu. Na světě není teď nic důležitějšího než rytmus vlastního dechu. S každým nádechem jako by tělo prostupovala radost z čisté přítomnosti, mysl nehybně spočívá na místě a život se zdá být příjemně jednoduchý.

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

„Tahle dynamická meditace je dělaná pro dnešního západního člověka,“ vysvětluje později Safar podstatu techniky, kterou praktikuje v „tiché“ verzi každé ráno doma a jednou týdně se pak v meditačním centru odváže naplno. „Osho věděl, že potřebujeme nejdřív vybít emoce a vyčistit si hlavu, než jsme schopní skutečného soustředění. Ale smysl je stejný jako u každé jiné meditace – být tady a teď.“ S učením slavného indického gurua, který v 70. letech okouzlil tisíce stoupenců v USA a kvůli svému sexuálnímu apetitu a zálibě v přepychu má dnes v duchovních kruzích poněkud pošramocenou pověst, se Safar, občanským jménem Michal Nikodém, seznámil na workshopu loni v létě. Okamžitě ho nadchlo. „Kolik měl Osho rolls-royceů mě vůbec nezajímá,“ říká nový vyznavač, jinak vystudovaný ekonom a majitel úspěšné firmy poskytující kuchařské kurzy. „Hlavní je, že jeho knihy mi mluví z duše a meditace mi pomáhá.“ Nepovažuje se za učitele, meditační prostor si najímá především pro sebe, ale kdokoli může v úterý ráno přijít a meditovat s ním – občas jsou to tři lidi, občas nikdo. „Cítím se uvolněný, neovládají mě tolik emoce a stres,“ popisuje Safar hlavní změnu, kterou mu meditace přinesla. „Ztratil jsem strach z toho, co bude, třeba kde vezmu peníze na výplaty. Prostě beru život tak, jak přichází. Tady a teď.“

Óm nebo kokakola
Michal Nikodem je typickým exemplářem západního jedince, který uprostřed hektického života nalezl útočiště v prastaré duchovní praxi v moderním balení. Meditace totiž odkrývá zajímavý paradox dneška. Zatímco tradičním církvím houfně ubývají věřící a kdekdo mluví o sekularizaci Západu, techniky práce s myslí, vycházející z rozličných náboženských doktrín, zažívají již několik desetiletí nárůst popularity. Česká čísla neznáme, ta americká tvrdí, že k nějaké formě meditace usedá za oceánem celkem deset milionů lidí. V propojeném světě mají z čeho vybírat a právě široká nabídka možností činí dnešní meditační tržiště tak lákavým.

Celý článek najdete v Respektu 12/2010.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].