Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Z nového čísla

Kup mi tepláky, lásko

660_226moda2.tif • Autor: Matěj Stránský
660_226moda2.tif • Autor: Matěj Stránský

Doby, kdy hlavním – a zdaleka rozpoznatelným – módním postojem redaktora Respektu byl vytahaný svetr nebo seprané tričko, jsou dávno pryč. Na náročného návštěvníka by ovšem procházka kancelářemi tohoto časopisu zřejmě neudělala žádný zvláštní dojem ani dnes.

Máme tu drahé kožené boty i zasloužile roztrhané conversky, košile ze second handu i značkový kousek pro rozhovory v parlamentu. Trika s méně či více vtipnými nápisy, originální šperky od mladých českých návrhářů i reklamní trička zadarmo. A stále nějaký ten vytahaný svetr, kabát po babičce, sako z módního řetězce, drahé manšestráky z trendového obchodu i laciné kapsáče.

Hledat průzkumy, ne-li tvrdá data, která by potvrdila či vyvrátila domněnku, že redakce Respektu je reprezentativním vzorkem celého Česka, je docela těžké. Lépe řečeno, neexistují téměř žádné. „Český trh je malý,“ říká Ivan Tomek z výzkumné agentury Market Research Think. Zahraniční oděvní firmy Češi nezajímají a tuzemských společností je málo. Téma nijak zvlášť nestudují ani místní sociologové, byť se ho čas od času dotknou, když studují proměny spotřeby. Soustavněji se takovému výzkumu věnuje pouze agentura Incoma GfK, která naposledy odívání Čechů zkoumala loni. I z omezených zdrojů se ale nicméně můžeme dozvědět zajímavé věci.

Pro Čechy a Češky je z velké většiny ideálem oblékání „pařížský šik“. Jde o poněkud vágní termín označující klasický elegantní městský styl (u mužů jsou nutné kvalitní boty a košile, u žen víceméně to samé, poznávacím znamením je pak jakási nenucená elegance). Češi se ke vzoru hlásí výrazně více než třeba Italové, Rusové nebo Poláci, ale v praxi ho zrovna nenásledují.

Když se výzkumníci Incomy GfK před třemi lety ptali téměř dvaceti tisíc lidí v devatenácti zemích Evropy a ve Spojených státech, Česko z toho vyšlo jako země, kde móda nikoho nezajímá. Zatímco Rumuni či Rusové si kupříkladu dávají záležet na botách a Britové na džínech, Češi u všech položek šatníku a botníku projevili ze všech zkoumaných národů nejmenší zájem o jejich „módnost“.

Nad tímto zjištěním není nutné hned ohrnovat nos, může to znamenat, že v Česku žijí hlavně fanoušci nadčasové módy, kteří slepě nenásledují návrhářské rozmary. Střízlivost v přístupu k oblečení se ukazuje i na dalších číslech. Další mezinárodní výzkum Incomy GfK, tentokrát z roku 2006, pátral po tom, proč lidé oblečení nakupují. Češi spolu se Švédy a Němci vyšli jako nejpraktičtější národy: právě oni nejčastěji uváděli, že šaty kupují, protože je jednoduše potřebují. V Česku se na „nutnost“ odvolávalo celých 96 procent dotázaných.

Data, k nimž loni dospěla zmiňovaná Incoma GfK v rozsáhlém průzkumu Fashion market, proto v tomto světle nejsou až tak překvapivá. Byť je třeba říci, že není na místě dělat jednoznačné závěry, zvlášť v tak pestrém světě, jako je móda. „Na různé druhy zboží mají totiž lidé jiné nároky – u něčeho je rozhodující cena, u jiného zboží kvalita,“ říká Martina Drtinová z Incomy. Kupříkladu u bot lidé nehledí tolik na cenu, ale hlavně na kvalitu. Nicméně v tom, co je nejvíce na ulicích vidět, tedy v oblečení na každý den (kam drtivá většina lidí počítá džíny, trička a mikiny), hraje cena významnou roli. A logicky tedy nakupují, kde je nejlevněji. A to je v Česku stále na vietnamských tržnicích, případně v hypermarketech…

Více čtěte v novém Respektu, který vychází v pondělí 29. března.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].