Kolik vydělají solární baroni

Můžeme být spokojeni, říkají nám politici, elektřina bude od příštího roku o pět procent levnější. Snížili jsme příspěvek na obnovitelné zdroje, dodávají, radujme se. Ale nejde o nic než o pokrytectví. Velkým fotovoltaickým elektrárnám – pro něž a jejich majitele se vžil název solární baroni – nikdo dotace nesníží.

Dnes už víme, že inkasují na dotacích o čtvrtinu více, než by měli podle podmínek zamýšlených zákonem; a taky víme, že za to může vláda Jana Fischera a poslanci velkých stran z období 2009 – 2010. Policie už okolnosti tehdejší politické velkorysosti k solárním baronům vyšetřuje a doufejme, že se od ní dozvíme, kdo konkrétně může za zbytečně vyhozené tři stovky miliard korun. Nikoli celý bilion, jak se někdy říká.

Politici ale teď rozehráli hru, proti níž jsou zisky solárních baronů zanedbatelnou sumou. Jdou na ruku svým partnerům z klasické energetiky - a jejich plány, jak je podpořit jsou vskutku megalomanské. Začněme tím menším. Novela zákona, která zastropovala dotace obnovitelným zdrojům a těm v budoucnu postaveným je vzala úplně, říká, že dotace budou brát ve větší míře uhelné zdroje; tedy ty, které vyrábí elektřinu i teplo. Jen čistě na dotacích dostanou třetinu toho, co solární baroni. Na skrytých dotacích – tedy škodách na ovzduší a přírodě a na odstraňování jejich následků – pak dalších sto miliard korun za dvacet let.

Velké uhelné zdroje, které jsou páteří české energetiky, mají podle výpočtů OECD roční druhotné náklady – tedy opět škody na přírodě – dalších deset miliard ročně. Tím, že politici staví energetiku na nich, zatíží stát během dalších dvaceti let dalšími dvěma stovkami miliard korun.

Nemluvě o tom, že tyto zdroje jsou závislé na cenách uhlí. Zatímco náklady na obnovitelné zdroje prakticky končí s jejich výstavbou, neboť slunce, vody a vítr jsou zdarma, cena uhlí se do ceny elektřiny projevuje. Slunce, vzduch, voda tlačí cenu elektřiny dolů – určitě je to tak na klíčové evropské burze v Lipsku. Uhlí nikoli, to drží cenu elektřiny spíše nahoře.

Politici rozehráli hru, proti níž jsou zisky solárních baronů zanedbatelnou sumou.

Zjednodušeně řečeno, pokud by dodávaly elektřinu aspoň z padesáti procent obnovitelné zdroje, šla by její cena do konce roku 2030 dolů, odhadem o dvacet procent. A tady už jde o víc – o zhruba bilion z kapes spotřebitelů. Ano, s obnovitelnými zdroji souvisí náklady na modernizaci sítí a vybudování nových technologických staveb. Ale cena distribuce je v Česku zbytečně vysoká, odpovídala by nasazeným cenám, kdyby se investovalo do modernizace – ale a to se děje velmi omezeně.

A konečně zlaté vejce energetiky, možná dostavba dvou bloků jaderné elektrárny Temelín. Podrobnější jsme v tištěné verzi článku zveřejněném v novém Respektu. Riziko čtyřsetmiliardové dostavby je vzhledem ke klesajícím cenám elektřiny vysoké a investor ČEZ chce po vládě, aby dostaveným blokům garantovala výkupní ceny elektřiny (podobně jako solárním baronům).

Střízlivé výpočty expertů říkají, že by to stát a cenu elektřiny zatížilo na čtyři desítky let celkem jedním a půl bilionem korun. Tedy radujme se. Novela zákona, která vznikla kvůli vysokým cenám elektřiny v Česku, nás směřuje na cestu, kdy budeme za energii platit podstatně víc.

Text o cenách energie najdete v novém vydání Respektu 40/2013.