Jaký prezident, takový Hrad

Pražský hrad se tyčí nad městem, v palácích visí obrazy šlechticů a leží drahé koberce. Český prezident je tam za krále. Svůj Hrad má k dispozici a může si tam dělat, co uzná za vhodné. Havel ho otevřel lidem, Klaus krásně opravil. Nyní se tam připravují na kralování Miloše Zemana.

Sedělo jich tam už deset. A každý tam nechal kus své doby. Po Masarykovi zbyl na Hradě vztyčený obelisk, sebevědomý jako mladá republika. Po Husákovi podzemní bunkr, ztělesnění normalizační paranoie. Havla připomínají úpravy od Bořka Šípka, optimistické a nejspíš trochu přeplácané, asi jako devadesátá léta. A co Václav Klaus? Usilovně opravoval a své sídlo předá v nebývalém pořádku. Nic nového tady ale za jeho éry nepřibylo – i to je příznačné, ani v Česku se nestalo nic světoborného.

Na Pražském hradě každý prezident obtiskne také sám sebe, mohou se tu realizovat docela libovolně, prostě si tu panují. Je to tak už od doby T. G. Masaryka, kdy byla správa Hradu převedena z ministerstva veřejných prací pod prezidentskou kancelář. „Masarykovi to přineslo potěšení z přímé účasti ve velkém tvůrčím díle,“ píše historik Jiří Kovtun v knize Pražský hrad za T. G. Masaryka. Od té doby se prezidenti mohou s Hradem takto těšit – Václav Klaus na to měl v posledním roce osm set milionů korun a skoro tři sta osob personálu. A také on, stejně jako Masaryk, se prý chtěl osobně seznámit s každou rekonstrukcí.

Rozbitá socha pelikána

Dětská ručička je vyschlá jako papír. Třímá kvítek z korálků a celé je to uloženo ve skleněném válci se zlatými ozdobami. Je to ručka betlémského neviňátka – trochu morbidní artefakt, relikvie ze sbírky Karla IV., na Hradě uskladněná už víc než sedm set let. Teď je poprvé po dlouhé době zase k vidění, stejně jako další položky vzácného Svatovítského pokladu. Je vystavený v kapli svatého Kříže na Hradě, vše je tu nově zrekonstruováno, kříže s drahokamy osvětlují bodová světla, zlato se třpytí a oslňuje návštěvníka svou nádherou. Kaple svatého Kříže s novou expozicí je jednou z řady nákladných, kvalitních rekonstrukcí, které tu po sobě zanechá Václav Klaus – některé dokončil po Havlovi, další sám zahájil. Kromě kaple byl opraven Ústav šlechtičen, Zlatá ulička, Císařská konírna, Plečnikovy jižní zahrady, Jízdárna Pražského hradu a třeba i drobný Masarykův včelín. Velkou rekonstrukcí prošel také Královský letohrádek Belveder, kde se poprvé po desetiletích otevírala střecha a opravoval vzácný renesanční krov. A až bude nový prezident příští týden ve Vladislavském sále skládat přísahu, jeho kroky zaduní na čerstvě zrestaurované dřevěné podlaze.