Bahno mizí pryč

Břeh bohuslavického rybníka zdobí sádrový čáp a volavky, po stromech a rákosí zatím není ani památky. Na vlhkých, hrubě otesaných kamenech hráze se odráží podzimní slunce a ve stráni se pasou koně, osli i antilopy. Jiří Kovář není rybář a nikdy neměl k rybníkům zvláštní vztah. Nedávno ale ve své rodné vsi nedaleko Telče opravil někdejší klášterní statek s jízdárnou a chyběl mu u něj už jen pohled na vodu. A tak podmáčenou louku v údolí pod stavením proměnil v rybník s ostrůvkem, přístupem pro koně a desítkami ovocných stromků v okolí – to kvůli místní palírně. Vyšlo ho to na dva miliony z vlastní kapsy, ale kdo hodně chce, může si dnes v Česku pořídit rybník i za pár tisíc.

Morálka na hrázi

„V roce 2002 zadržely při povodních rybníky více vody než všechny přehrady, přes­to to nestačilo,“ říká Pavel Vrána z Českého rybářského svazu. Sedmnáct mrtvých a čtvrt milionu evakuovaných Čechů při tehdejší stoleté vodě bylo dobrým důvodem, aby se konečně začal řešit stav zděděné vodní sítě. Ministerstvo zemědělství zjistilo, že české rybníky, nádrže a řeky jsou kvůli melioračním pokusům bývalého režimu zaneseny přinejmenším ze třetiny blátem. Ve svém Národním strategickém plánu pro rok 2007 ministerstvo také konstatovalo, že většina technických zařízení včetně hrází je „velmi stará, a to jak fyzicky, tak morálně“, tedy že hrozí jejich selhání s vážnými důsledky.

S výstavbou i opravami rybníků ale bylo vždycky hodně práce. Zatímco dříve se scházely celé vsi, aby sousedé vlastníma rukama vykopali rybník a nohama udusali hráz, nyní si opravu našich rybníků z velké části odpracoval evropský daňový poplatník: v dotacích sem na tyto účely z Bruselu za poslední čtyři roky přišlo dvě a čtvrt miliardy korun, další tři a čtvrt miliardy nabídl rybníkářům díky půjčce od Evropské investiční banky stát. Zatím se díky těmto penězům podařilo opravit přes 200 rybníků a postavit několik desíteknových vodních ploch.

Celou reportáž si můžete přečíst v novém čísle Respektu, které vyjde v pondělí 21. 11. 2011.