Ať žije válka!

Oba znamenají průlom. Snímek Smrt čeká všude si z posledních „Oscarů“ odnesl šest sošek, včetně té za nejlepší film a nejlepší režii pro Kathryn Bigelowovou, první ženu, která si tuto poctu vysloužila. Seriál Pacific z producentské dílny Toma Hankse a Stevena Spielberga je pak s rozpočtem přes 200 milionů dolarů nejdražším počinem v dějinách televizního průmyslu. Svou popularitou si vysloužily i pozornost našich televizí, první film nedávno odvysílala TV Barrandov a s 300 tisíci diváky se stal nejsledovanějším pořadem historie stanice, druhý teď běží paralelně s americkými premiérami na českém HBO (čísla placená televize nemonitoruje, ale podle stratégů ho prý sleduje „nadstandardní množství diváků“).

Z českého pohledu se oba projekty dají vnímat právě takto. Jako velkolepé události, kvůli kterým se i v konkurenci internetu stále občas vyplatí sledovat televizi. Ale čísla, ceny a rozpočty nejsou to hlavní: aktuální bojové eposy opět vytahují téma, které se v zámořské kinematografii jako bumerang vrací od konce druhé světové války. Jak válku zobrazovat? Jako boj za spravedlivou věc, kde proti sobě stojí hodní a zlí? Nebo jako krvavou řež, jejíž mlýn nezná vítězů? A hlavně: jak líčit příběhy amerických vojáků bojujících nepředstavitelně daleko od domova? Smrt čeká všude i Pacific se s tím vším vyrovnávají průlomovým způsobem.

Spravedliví vojáci
Ještě před televizní premiérou prvního z deseti dílů Pacifiku si filmaře do Bílého domu pozvali na soukromou projekci prezident Barack Obama s manželkou. Byl to jasný signál, že seriál má už předem podporu nejvyšších míst. Mělo to logiku: od desetihodinové ságy osvědčeného tandemu Hanks–Spielberg se čekalo, že na americkou veřejnost zapůsobí stejně blahodárně jako jejich předchozí seriál Bratrstvo neohrožených. Ten do televizí přišel shodou okolností přesně v čase teroristických útoků v září 2001 a následující měsíce podle dobových komentářů v Američanech posiloval vědomí společné odpovědnosti vůči budoucnosti země.

Celý článek najdete v Respektu 18/2010.