Toužili po studiu na nejlepších školách planety. A pak přišel Trump

Dlouhé hodiny biflování, psaní a přepisování esejů, rešerše grantů i fronty na ambasádě. Všichni tušíme, že vyjet do USA studovat na nejlepší univerzity světa není žádná hračka. Čerství dospělí, kteří musí kromě přijímaček zvládnout i úkol přesunout svůj život za oceán, zažívají obrovský stres. A letošní léto ho ještě výrazně umocnilo.

Americký prezident ve svém boji proti migrantům rušil studentům platná víza, vyhošťoval je ze země a na začátku léta pozastavil vydávání studentských víz úplně. Práce, nadějná budoucnost a nová životní etapa najednou získaly zcela jinou perspektivu. Jak studenti z Česka tohle náročné období prožívají? A jak proměnily turbulence americké politiky jejich rozhodnutí prožít kus života v USA?

Konec sociálních sítí

Magdalena Kokešová už v USA během loňských prezidentských voleb studovala. A z kalifornského Berkeley tak mohla sledovat, jak se svět kolem ní ze dne na den mění. „Mám kolem sebe spoustu kamarádů z Latinské Ameriky nebo Asie, kterým najednou hrozilo, že je deportují. Jedné spolužačce z Číny v posledním semestru studia prostě zrušili víza,“ popisuje mladá Češka po telefonu.

Kampusy univerzit zachvátily protesty proti izraelské operaci v Pásmu Gazy už loni na jaře, ještě za vlády Joea Bidena. Už tehdy nervózní univerzity, jež se obávaly utahování šroubů od republikánského Kongresu, proti studentům tvrdě zakročily a na jinak velmi svobodné kampusy povolaly policii – prolamujíce tak desetiletí platná tabu. Po nástupu Donalda Trumpa se univerzity rozbouřily znovu. Tentokrát ale potichu a s širšími důsledky.

Jak vysvětluje Kokešová, atmosféra jinak tradičně liberální školy, zvlášť ve státě demokratů, se změnila a obavy studentů se znásobily. „Lidé sice dál chodili na protesty, ale už si skrývali obličeje nebo si na protesty vůbec nebrali mobily, aby je nešlo identifikovat ani vysledovat.“ Akademickou kariéru totiž mohlo ohrozit cokoli, nejen viditelná podpora Palestiny či Ukrajiny, ale i kritika nějakého nařízení nové Trumpovy administrativy, nebo dokonce obecná obrana svobodné vědy.

Ačkoli se její okolí začalo radikálně proměňovat, ona sama se necítila ohrožena. „Jsem z Evropy a nijak hlasitě se neprojevuju,“ přiznává. Navíc studuje zahradní architekturu, což zatím není obor, který by byl v Trumpově hledáčku. Naopak přírodovědné obory podle ní musely část výzkumů kvůli nedostatku financí pozastavit nebo úplně zrušit. I tak ale raději přestala na sociální sítě téměř cokoli psát nebo dávat fotky.

Přestože už je v Kalifornii dva roky a má platná studentská víza, v létě byla za rodinou zpátky v Česku a na konci srpna tak znovu překračovala americké hranice. Tentokrát však už s větší úzkostí z detailních prohlídek telefonu nebo kontrol statusů na sociálních sítích – a to, i když je píše jen pro své přátele. Raději tak posílá informace pouze do soukromých zpráv a o své zkušenosti ze světa se dělí individuálně. Do konce studia jí zbývají dva roky, a i přes změnu atmosféry je odhodlaná v USA dostudovat.

Jednak je to skvělá příležitost, jednak získala stipendium od nadace Bakala Foundation, jež hradí většinu školného, které by pro ni jinak bylo zcela nedosažitelné. Na magisterské studium už ale v USA zůstat nechce, i když to před Trumpovým nástupem plánovala. A přiznává, že kdyby se ze střední školy hlásila teď, asi by si cestu do USA pořádně rozmyslela.

Jestli do prvního ročníku vůbec nastoupit, zvažoval i Tomáš. Kvůli obavám, zda by mu komentář v médiích nezpůsobil problémy například při vstupu do země nebo i během studia, souhlasil s tím, že se o své zkušenosti podělí pouze pod pseudonymem. Dostal se na umělecký obor a také on nastupuje na jednu z nejlepších univerzit v jednom z liberálních amerických států. Právě možnost učit se od světových špiček ho na studiu lákala nejvíce, a i přes obavy rodičů se nakonec rozhodl do Ameriky odjet – také proto, že by jinak přišel o stipendium. „Je to pro mě tak velká příležitost, že se mi to prostě vyplatí,“ hodnotí Tomáš. Právě na něj dopadlo letošní pozastavení vydávání studentských víz.

Prezident Trump v květnu nařídil všem americkým ambasádám po celém světě, aby okamžitě pozastavily udělování víz, která všichni přijatí studenti potřebují, aby mohli na podzim na univerzity nastoupit. Chtěl, aby nově úřady ještě pozorněji procházely sociální sítě uchazečů a případně jim víza dát odmítly. Studentské vízum nikdy nebylo garantováno a úřady mohly už přijaté studenty odmítnout, nařízení však přišlo v době, kdy dokumenty řeší nejvíce uchazečů a celý proces asi na měsíc zcela paralyzovalo.

Tomáš mírně provinile přiznává, že on řešil některé věci na poslední chvíli, a tak se nakonec o vízum hlásil, až když se proces znovu rozběhl. „V tomhle jsem měl nakonec možná trochu štěstí,“ říká s úsměvem. Ačkoli čerstvý maturant – teď už student prvního ročníku – tvrdí, že nejvíc nervózní je z nové životní etapy, kterou s sebou přesun za oceán přináší, krátce po ukončení rozhovoru znovu volá. Své vyjádření pro Respekt ještě konzultoval s rodiči, kteří mají velký strach, aby cokoli nebylo použito proti němu a jeho obrovský sen tím nebyl ohrožen. I proto v textu vystupuje nakonec pouze anonymně.

Měsíční pozastavení studentských víz a větší kontrola sociálních sítí však nebyly jediným krokem namířeným proti zahraničním studentům, jichž podle údajů americké vlády bylo v roce 2024 v USA přibližně 1,6 milionu. Administrativa také nejprve úplně zablokovala víza pro studenty z Číny (nyní už tohle rozhodnutí zmírnila a na omezený čas několik desítek tisíc studentů na vybrané obory do USA pustila). Pohrozila rovněž Harvardu, který odmítl přijmout některé Trumpovy požadavky na to, jak školu vést, že mu zahraniční studenty neumožní přijímat, a hrozila tím i jiným institucím.

Toto rozhodnutí nakonec zablokovaly americké soudy, studenti se ale dál nacházejí v obrovské nejistotě. Jak zmiňuje také Magdalena Kokešová, některé programy nebo i menší univerzity přicházejí o peníze úplně a situace se velmi rychle mění. Zvlášť mladí lidé ze zahraničí, kteří v USA nemají vybudované zázemí, se tak velmi rychle mohou ocitnout v neřešitelném patu. Studentům hrozí, že kdykoli přijdou o legální status v zemi, kterou pak musí opustit, jinak jim hrozí vyhoštění, nebo že je kdykoli při vstupu do USA kvůli něčemu do země nepustí.

Hrozí také, že jim v půlce studia bude ukončen výzkum nebo celý obor přijde o finance a bude prostě zrušen. Nic z toho se nedá předvídat, vláda opatření, jež někdy skončí u soudu, vydává s okamžitou či velmi rychlou platností a někdy je pak zase stejně rychle a bez vysvětlení ruší. Lidé, kteří za studium platí miliony a jsou připraveni na nejrůznější profesní i soukromé kotrmelce, musí velmi pečlivě zvažovat vzniklá rizika.

Opatrné vyčkávání

Jáchym Thor má za sebou bakalářské studium v Česku a letos byl přijat na dvouleté magisterské studium do Bostonu. Ačkoli už zaplatil zálohu na školné, rozhodl se nakonec své studium odložit – zatím o jeden rok, kdy mu místo na univerzitě podrží. Doufá, že se situace do příštího roku uklidní a on se bude moci na svou americkou éru lépe připravit. Na rozdíl od dvou výše zmíněných studentů totiž nezískal stipendium a na studium by si alespoň část peněz musel půjčit.

A zatímco před rokem se mu diplom z americké univerzity zdál jako zlatý důl, nyní si tou investicí není jistý. „Plánoval jsem, že bych pak v USA zůstal. Teď si ale nejsem jistý ani tím, jestli by to vůbec bylo možné, ani tím, jestli bych tam zůstat chtěl,“ vysvětluje. A bez lukrativní práce ve Státech, s níž jako student byznysu počítal, už si zdaleka není tak jistý, zda by se mu peníze povedlo dostatečně rychle splatit. Nyní tak prozatím zůstává v Thajsku, kde byl na výměnném pobytu na poslední rok svého bakalářského studia, a uvidí, jak se politická situace bude dál vyvíjet.

Nejistota a turbulence migrační i vzdělávací politiky v prvním půlroce Trumpovy vlády ochromují i plány studentů a akademiků, kteří do Spojených států chtěli přijet pouze na krátký kurz nebo výměnný pobyt. Své o tom ví Andrea Stašek z Masarykovy univerzity v Brně, která už brzy bude dokončovat svůj doktorát, v němž se zaměřuje na LGBT+ psychologii. V rámci studia má povinnou tříměsíční stáž, kterou vnímá jako obrovskou příležitost. Rozhodla se zkusit vyjet za jedničkou v oboru, Johnem Pachankisem na Yaleovu univerzitu, jehož laboratoř sídlí přímo na Manhattanu.

S Pachankisem se spojila on-line a pohovor byl úspěšný: projekt české doktorandky ho zaujal, takže se dohodli, že by u něj v laboratoři mohla stáž absolvovat. Cestu do USA se rozhodla pokusit financovat skrz Fulbrightovo stipendium. Mezi ostatními uchazeči nakonec její projekt získal nejlepší hodnocení a zdálo se, že cestě za vysněnou zkušeností nic nebrání. Pak ale přišla radikální změna. Poprvé v historii mezinárodně uznávaného grantu o tom, kdo do USA pojede, nebude americká vláda rozhodovat na základě doporučení odborné komise (jež se zakládá mimo jiné na hodnocení projektu, pohovoru s uchazečem a zvacím dopisu zvolené americké instituce), ale jinak – přesné podrobnosti zatím nejsou známy.

Rada americké Fulbrightovy komise nakonec letos jen dva týdny před oznámením výsledků odstoupila s vyjádřením, že se nechce účastnit procesu, do nějž by se politicky zasahovalo. Stašek se po konzultaci s českým týmem, který se ji snažil o všech změnách informovat, obávala, že její projekt nebude vybrán. Ačkoli nikde nemá černé na bílém potvrzeno, že ji nevybrali kvůli tomu, že se věnuje LGBT+ tematice, z náznaků to pochopila. „Měla jsem nejvíce bodů a jako jediná jsem se tam nakonec nedostala,“ dodává. Příliš si ale stěžovat nechce, protože ví, že její američtí kolegové jsou pod obrovským tlakem.

„Profesor Pachankis přišel asi o 80 procent grantů, ani on to nemá jednoduché. A jedna americká kolegyně, se kterou pracuji na akademickém textu, mě poprosila, jestli bychom ho zatím nemohly dát k ledu, protože nechce, aby zrovna teď vycházel,“ popisuje. Z americké akademické sféry je rozhodně cítit strach a nervozita. Zná dokonce akademiky, kteří se účastnili hackathonů, kdy desítky lidí přepisovaly data z federálních webů, než budou navždy smazána.

Zvlášť v oblasti klimatu či výzkumu o genderu nebo i americké historii už mnoho informací bylo smazáno či na webech přepsáno. A hrozí, že nikde jinde by důležitá data nebyla uchována a svět by tak o ně nadobro přišel. Stašek nikdy nebyla velkou fanynkou Spojených států a podle svých slov by si nedokázala představit v této zemi žít. Možnost tam na chvíli provádět výzkum však považovala za životní příležitost.

Co bude dál

Zkušenosti českých studentů nejsou nijak ojedinělé. Mladí lidé po celém světě nyní musí přehodnocovat své plány, na něž se dlouhé měsíce a někdy i roky chystali. Kolik jich teď do USA neodjelo, protože nechtěli či nemohli, zatím není jasné, protože data o vízech budou k dispozici nejprve od listopadu. Ačkoli univerzity bijí na poplach a bojí se, že jejich studenti odejdou a noví už je v příštích letech nenahradí, situace se nejspíš v dohledné době nezmění.

Bílý dům v srpnu předložil další návrh, který by zkrátil platnost studentských víz na maximálně čtyři roky s nejistou možností si je prodloužit. Trumpův boj proti migrantům nedopadá jen na členy gangů a zločince, jak sliboval před volbami, ale na úplně všechny, kteří si v USA chtěli splnit svůj sen. A v konečném důsledku může pochopitelně citelně ochromit celou americkou akademickou půdu i vědu jako takovou. Odhadovat sílu tohoto procesu je však v tuto chvíli velmi složité.