Dva
Dva • Autor: Dva


 

09:00Den nula letecký

Dva
Dva • Autor: Dva

 

Pátek 9:00 Brusel - Sedíme na letišti v Bruselu, odlétali jsme v 7 z Václava Havla, vstávali jsme ve 4, z koncertu Napszyklat a Kyklos Galaktikos v Meetfactory jsme dorazili v 1 a do 2 jsme ještě balili kufry. Teď po těch 7 hodinách, z nichž jsme 2 spali, už zevlujeme tady, čekáme na boarding na letadlo do New Yorku a nepřestává nás bavit poslouchat tu neuvěřitelnou směs jazyků, pozorovat všechny ty tváře a postavy v oblečcích všech druhů, trendy a uniformy všech národů…

Diplomatická šedá zóna nóbl kostýmků a sak převažuje, ale pak následují sportovní kombinézy, divný čepice, klobouky, exotické šátky, stříbro, zlato, kouzelnické hábity, hipster pláště, ležérní tepláky; ta pestrost dělá mezi všemi rovnost a nikdo nevyčnívá, ale ani zimní bundou a bosýma nohama v sandálech.

Všechno se to tu mísí a nechce s mi věřit, že celní kontrola v tom má nějaký přehled! Z amplionů co půl minutu vyhlašují různě mimozemská jména a destinace. Dnešní hit je vyhlašovaná trojice pasažérů do Newark [:baba, thenkjů, andi bumbanzi & ar zombí:]. My jsme po pouhých 2hodinách spánku a 40minutové procházce z gatu A do B také Dva Ar Zombí. Na ten dlouhej let se nám ale únava bude hodit. 

Ještě před odletem dojde i na „Kretošvil Kretošvilova Skvrachrova“ předvolání z amplionu kvůli „short security question about luggage“ - protože zřejmě vezeme podezřele mnoho elektroniky a drobného zboží ve třech kufrech. Dva překupníci s elektronikou a merchem, postrach USA! Honza navrhuje, abychom kapelu přejmenovali na The Smugglers.

Dva
Dva • Autor: Dva

 

17:21 New York (23:21 doma)  - Tak konečně na hotelu. Po 20 hodinách postel, teplo a wifi. A v koupelně vana zakrytá závěsem jako v Psychu. To je ve všech hotelech i motelech po celých USA všude stejné.

Osmihodinový let z Bruselu do NY celkem utekl, chtěli jsme v letadle stihnout všechno, co jsme nestihli před odletem, jako odpovědět na čtyři rozhovory a spočítat a vyplnit daňový přiznání. Ale Honza má chřipku a já jsem zdravá, ale hrozně nevyspalá. Tak jsme střídavě pospávali a čuměli na filmy a jedli a pili. Stevard už věděl, že jsme buď „tomato“ nebo „wine“. Delta airlines má servis dobrej, stevardi hodně vtipkují a televizky jsou nabušený i kvalitníma filmama.

Cestou do USA je prostě nutný se dívat na americký filmy. Odvážila jsem se na Kubricka Shinning, protože sledovat opuštěný hotel v letadle plném lidí nemůže být tak přece strašidelný, navíc ten malý rozměr televizky. Ale stejně jsem měla většinu času zakrytý oči, pak už zavřený a pak jsem strachy usnula. Potom Jarmusch Broken Flowers, na cestování do US ideální! Zajímavá věc, že na začátku bylo upozornění, že je formát upraven pro letadlo, ale jediná změna, které jsme si všimli, je, že malá Lolita se před Donem neprojde úplně nahá, ale ve spodním prádle a není to zdaleka tak vtipný:). (Pozn. pro znalce). Jinak během letu byly třikrát velmi silné turbulence, jako na Matějské.

Po příletu jsme se plížili dlouhým hadem přes celou příletovou halu asi 2 hodiny k imigračnímu, pohovor stručný a nijak vyzvídavý. Úleva. A pak již se třema kuframa, saxofonem a kytarou „hadujeme frontou“ ještě hodinu na taxi, které nás vezme na hotel.

Dva
Dva • Autor: Dva

Taxikář byl skvělej komunikativní pán z Jamajky; měl rád kytary a hodně se smál. Vypráví, že Clapton hraje na strašně drahej Martin, Santana dostane vždycky nějaký drahý vzorek na to, aby ho propagoval, a Hendrix hrál vždycky na Fender. Česká Vermona mu nic neříká. Když se dozví, že jsme z Čech, ptá se jestli si pamatujeme na Rusy.

A tím se dostáváme k Ukrajině. Říká: „Putin! Dyť on se nikdy nesměje! Co to je za člověka???“ Putin vyslovuje jako Putn, což jeho nesmějícímu se výrazu dodává ještě na sevřenosti. A depresi z Ukrajiny uzavírá smíchem: „Je to ujetý, jsme jedna zeměkoule, všichni jsme stejný, stejná krev, stejný buňky a děláme tohle!? A nad náma mimozemšťani na to koukaj a vidí, jak jsme blbý. Tak si říkaj, že nás budou čůrat a smějou se, že si myslíme, že prší!“

Proč si v Čechách s taxikářem nepokecáme o mimozemšťanech?

22:37Den jedna: Welcome in Austin, Mr. Whereisyourcomputerheystupid!

Dva
Dva • Autor: Dva

 

Sobota 8.3. New York - Austin - Probouzím se ve 2 ráno NY času, doma je 8 ráno, takže to dává smysl. Vstáváme ve 4h, využíváme wifi k posílání fotek a v 5 sedáme na taxi směr letiště LaGuardia. Letiště ještě spí, slečna u checkinu je taky dost nevyspalá. V 7h odlétáme směr Chicago, letadlo je plné jen z jedné třetiny, což je strašný. Naše ekologická stopa je kvůli těm kombinovaným levným letům taková, že se v příštím životě narodíme jako ložisko ropy na jižní Moravě.

Sedíme prvně u okýnka, pod kterým není ani turbína ani křídlo, a vidíme zvrchu Manhattan. V Chicagu máme velmi rychlý přestup a u boardingu komplikace, protože let je úplně plný a nemůžeme si vzít kytaru a saxofon na palubu. Ale jsme konečně už v letadle do Austinu.

Cesta je strašně nudná, i když trvá jen něco přes dvě hodiny, sedíme úplně v nejposlednější řadě s okýnkem, jež zcela zakrývá turbína, která nás ohlušuje po celou cestu. Ani ty turbulence nejsou tak zábavné, když člověk nevidí ven a neví ani trochu, co se děje.

Servis American Airlines je taky nudný, žádná svačina, žádný televizky, ani vtipkující stevardi. Jediná legrace jsou naprosto neuvěřitelný, velmi drahý kraviny v katalogu duty free. Kytara nad dveře, na kterou hrajou dveře, když se otevřou; Socha reálné zombie, která leze z trávníku na zahradu; Mluvítko na ovládání vašeho pejska, které mu připevníte na krk, pro vaše pohodlí, pobavení přátel a jeho infarkt…

Dva
Dva • Autor: Dva

Letadlo má zpoždění skoro hodinu, které nabralo jen čekáním ve frontě na vzlet v Chicagu. V Austinu vystoupíme, převezmeme obaly s kytarou a saxofonem, které jsou z nepochopitelného důvodu mokré!

U pásu, po kterém přijíždí náš svítící zelený a oranžový kufr, se potkáváme s Jasonem, přítelem Barbary, u které bydlíme. Radost s opětovného setkání po dvou letech střídá náhlý stres. Honza zapomněl v letadle tašku s počítačem, diktafonem a sluchátkama! Honzova práce za poslední dva roky. Byli jsme unavení a ještě nás zmátlo, že jsme bez kytary a saxofonu měli pocit, že nemáme žádné další zavazadlo. Bohužel až do večera se nepodařilo zjistit, jestli v tom letadle ještě je, nebo to někdo někde vyložil. Další důkaz neservisu American Airlines.

Letadlo už odletělo zpět do Chicaga a telefonní číslo, které nám dali, bral stále jen záznamník. Na internetu dohledat nějaké jiné číslo je nemožné.
Doma bychom si byli jisti, že tašku někdo sebral a už se nenajde; tady ale člověka dráždí, že nenajdete osobu, která by se tím vůbec jakkoli zabývala. Taška s počítačem s důležitostí zapomenutého posmrkaného kapesníku.

Tahle ztráta nám trochu pokazila večer s kámoši Barbarou a Jasonem. Odpoledne po obědě na Honzu spadl ještě velký obraz ze stěny, bez varování, takže začínáme mít pocit, že někdo si pohrává s voodoo:) V brzkém podvečeru jsme usnuli a probouzíme se až v hluboké noci.

Já se definitivně probouzím ve 3 ráno a googluji kontakty na Found/Lost office letišť v Austinu a Chicagu a American Airlines. Honza přemýšlí nad variantou říct na letišti, že v té brašně je teroristický materiál a že osobně musí naťukat kód do toho počítače, aby zastavil ten pekelný stroj - brašna by se asi našla velice rychle a Honza by mohl strávit v USA mnohem víc času.

Zítra je plán vyrazit s Barbarou do El Pasa, takže budeme muset na počítač zapomenout a nenechat si tím kazit zbytek výletu.

Dva
Dva • Autor: Dva

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na opravy@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte