Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Vidlemi

Vzpomínka na stávku

Dějí se zřejmě daleko důležitější věci. Sněmovna schválila zdravotní reformu. Věci veřejné se zase hlásí o slovo a ministerská místa. Policista si stahoval telefonní výpisy lidí, do kterých mu nic nebylo, a prezident této země oslavil sedmdesátku.

Nicméně pan Patizon mi radí, ať se ještě vrátím ke stávce. Šest dnů po jejím konci se mi zdá, jako by nebyla. No a kolegové z redakce mi občas říkají, ať někdy napíšu do tohoto blogu, jak vlastně investiguji. Tak si říkám, že se to dá propojit.

Co jsem tedy dělal v den stávky? Vstal jsem jako obyčejně po šesté a o půl osmé seděl za tímto notebookem. V ten okamžik jsem zjistil, že mám dělat DJ. Službu, která mi ukládá po celý informovat a bavit čtenáře webu Respekt. Jak už asi víte, nedělal jsem ho, hned ráno se v rubrice DJ objevilo, že stávkuji. Prostě nedorozumění.

V devět jsem absolvoval první konspirativní schůzku v nákupním středisku na Střížkově. Nevím, proč některé mé zdroje tak milují schůzky v nákupních střediscích. Jsou prošpikovány kamerami. Ale to je jejich věc.

Na desátou jsem se chystal na další schůzku, nikoli konspirativní. Jen jsem potřeboval požádat svého přítele, který to umí, aby se mi podíval na aktivity jistého solárního magnáta. Na schůzku jsem nedorazil, protože mi volal kolega, že jede z jiné schůzky a má zásadní informace do článku, který připravujeme. Sešli jsme se v redakci. Informace kolegy byly zajímavé. Proto jsem z pevné linky zavolal jistému mému příteli a on zase zavolal mému zakonspirovanému zdroji.

S tím tajným zdrojem jsem se sešel kolem půl dvanácté v konspirační kavárně naproti ministerstvu vnitra. Můj zdroj dostal pár otázek a potvrdil mi informace, které zjistil kolega. Dali jsme si na to jednoho miniaturního konspirativního panáka.

Potom už vlastně nebylo co dělat. Zavolat Karolíně Peake a něco se jí zeptat. Poslat sms panu premiérovi. Jenže v jednu se ozval jistý naprosto nezakonspirovaný zdroj, že by se rád sešel. Možná jsem mu ale volal já, už nevím. Sešli jsme se na terase kavárny v centru města, na níž bylo vidět z oken policie. Zdroj mi nic neřekl, ale chtěl si dát pivo, vlastně si myslím, že volal on, protože mu bylo smutno a chtěl si s někým dát to pivo.

Vrátil jsem se pěšky do redakce a sepsal si přehledně všechny informace k připravovanému článku. Pohovořil jsem s kolegou, se kterým jsme na věci dělali, měl pár dobrých nápadů a taky je hned provedl.

Bylo pět hodin a já si vzpomněl na stávku a chvíli jsem se zamyslel nad reformami. Nic chytrého mě nenapadlo. Z přemýšlení mě probral telefon. Volal mi jeden mírně zakonspirovaný zdroj, že má pro mě nějaké zajímavé informace o jisté nejmenované firmě. A že není daleko. Sešli jsme se v konspirativní restauraci Balkón. Jeho informace nebyly nezajímavé, ale i v jeho případě se mi zdálo, že mu jde víc o to dát si s někým pivo. Tak jsem si s ním jedno dal. Vcelku dobrodružnou cestou MHD jsem se pak dostal domů a slíbil si, že už do žádného článku ani blogu nenapíšu žádné vulgarismy, protože to některé čtenáře zlobí a myslí si, že se k Respektu nehodí. Pan Patizon sice kroutí hlavou a říká mi, že mám být svůj, ale upřímně řečeno, mě vulgarismy taky nebaví. Tak se za ty v minulém blogu omlouvám.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].