Václav Klaus musí mít radost. Jeho dlouholetý přítel Karel Muzikář senior ohlásil, že by rád kandidoval na Hrad. Možná to pan Muzikář myslí jen jako vtip, možná ne, říká pan Patizon. Já si myslím, že by pan Muzikář rád na Hrad, ale že podporu Klause – která by mu jistě pomohla – nezíská. Nebude to tak jednoduché jako před skoro dvaceti lety, kdy Klaus veřejně a na reklamách podpořil „Muzikářův“ privatizační fond Garance, který byl pak rozkraden. Dokonce se tehdy našel viník, neznámý ruský mladík Alim Karmov.


Karel Muzikář starší (neplést si s jeho synem Karlem Muzikářem mladším, jedním z nejvlivnějších tuzemských právníků, lobbistů, mužem, který spojil na čas svůj osud s Pavlem Bémem a Václavem Klausem) je v galerii nápadníků prezidentského křesla tím nejzvláštnějším. Začátkem sedmdesátých let krátce spolupracoval se Státní bezpečností. Spolupráci ukončila sama StB, podle spisu byl Muzikář tak nedůvěryhodný kariérista, že byl k ničemu i politické policii. I když sám Muzikář spolupracovat nadále chtěl. Později začala StB Muzikáře sledovat. Byla to asi nejdivnější sledovaná osoba v tehdejší historii StB. Estébáci měli totiž z pracovníka podniku zahraničního obchodu, který se neustále oháněl svými známostmi na ministerstvu vnitra, spíše obavy. Ne proto, že by bojoval proti režimu, naopak, on byl tak pilným kariéristou, že v StB netušili, jestli náhodou nesledují vlivného agenta KGB. Upozornění z Moskvy nepřišlo, tak zřejmě ne. Nebo naopak zřejmě ano? ptá se pan Patizon.

Po roce 1989 se Karel Muzikář angažoval v privatizaci, buď neúspěšně, nebo úspěšně. To je otázka pohledu na peníze, které zmizely z fondu Garance. Celou tu dobu se kamarádil s Václavem Klausem, ten později i jako prezident zaštiťoval některé Muzikářovy společenské akce. Na oslavu Muzikářových sedmdesátin před dvěma lety přišla půlka Fischerovy úřednické vlády a mnoho vlivných podnikatelů. Jeho synovi před čtyřmi lety osobně popřál k narozeninám Václav Klaus na opulentním bémovském večírku pro čtyři tisíce lidí v Janouškových pražských Žlutých lázních. Prostě Karel Muzikář a Václav Klaus jsou natolik spojeni, že by si jeden nevšiml jejich výměny na Hradě.

Vlastně si s panem Patizonem nejsme jistí, jestli jsme neměli prohlášení Karla Muzikáře přehlédnout jako bezvýznamnou událost a jestli mu neděláme reklamu. Ale ne. O křeslo prezidenta ať se uchází, kdo najde své poslance nebo občany. Je dokonce velmi nepravděpodobné, že pan Muzikář do boje o Hrad nakonec půjde. Ale skutečnost, že o postu prezidenta může mluvit, byť třeba jen v legraci, člověk, který byl vnímán naprosto vážně i Statní bezpečností jako morálně nezpůsobilý, nás s panem Patizonem na chvíli rozhodila.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Jaroslav Spurný

redaktor

spurny.jpg
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 2837

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte