Stát vyplatí třicet miliard za nic

Chlad, s jakým přijala média a veřejnost zprávu o ceně, jež nabídly tři mocné firmy za odstranění starých ekologických škod, je poměrně zarážející. Firmy nabídly cenu v rozmezí 57–65 miliard korun. Přitom expertíza ministerstva životního prostředí odhaduje skutečnou cenu zakázky na dvacet pět až třicet jedna miliard korun. Tuto expertízu podporují další znalecké posudky. Prostě fakt, že stát zaplatí v dalších deseti letech – s největší pravděpodobností – soukromým firmám za nic třicet miliard korun, které by mohl věnovat třeba na řešení romského problému, prostě dnes nikoho ze židle už moc nezvedá.

Nemluvě o tom, že zakázka má korupční rysy jako hrom. Jde o čitelnou dohodu mezi zainteresovanými, o níž by měla mít analýzy policie nebo tajná služba. Jeden příklad ze zakázky. Na odstranění ekologických škod po komunistech v OKD zní garantovaná státní záruka (ta nemá nic společného se skutečnou škodou) dvacet pět miliard korun. Podle expertů je její skutečná hodnota necelé dvě miliardy korun, za víc v OKD škody nejsou. Pokud by soutěž vyhrála firma Geosan, která nabídla za celou zakázku padesát osm miliard, na odstranění zakázky v OKD by dostala koeficient – poměr výše její nabídky k celkové státem garantované ceně za celou zakázku, tedy sto osm miliard korun. Je to něco přes padesát procent, za vyčištění OKD by Geosan dostal zhruba třináct miliard korun. Škoda je ale jen necelé dvě miliardy. Jedenáct miliard korun by šlo vítězi do jeho kapsy za naprosté a totální nic. Kolik si z těch jedenácti miliard uloupnou ti, kteří zakázku vymysleli a zorganizovali, si můžeme jen domýšlet.

Ok, říká pan Patizon. Veřejnost to ze židle nezvedá, tak se budeme muset spolehnout na vládu, která bude o vítězi soutěže rozhodovat. Nemusí totiž vyhlásit žádného vítěze – vzhledem k vysokým cenám nabídek. „Věřím, že vláda ve své odpovědnosti vítěze nevyhlásí a ukáže mlčící veřejnosti, jak je prozírává a jak umí řešit problémy společnosti,“ komentuje to pan Patizon a já přikyvuji.