Na václavským Václaváku
Zhlédněte dokument filmaře Michala Hýbka, který zaznamenává události tzv. Palachova týdne v lednu roku 1989. Film je součástí Originálního Videojournalu. O charakteru Videojournalu píše jeho bývalý člen Jan Ruml: Orginální videojournal vycházel z myšlenky vytvářet obrazový a zvukový záznam událostí, jež tehdy byly tabuizovány či cenzurovány oficiálními místy. Náplň jednotlivých čísel byla velmi různorodá, od politické publicistiky, přes reportáže, portréty a rozhovory až po zachycování všech důležitých neoficiálních kulturních událostí. Významnou součást tvořila ekologie. Veřejná redakční skupina kryla lidi pracující na tomto žánru anonymně. Videojournal byl natáčen amatérskými videokamerami, propašovanými ze zahraničí, a načerno stříhán a opatřován komentáři v profesionálním studiu. Byl vydáván v originále, za nějž nesla redakce odpovědnost, dále pak byl velmi spontánně kopírován a distribuován. Takto vznikly stovky nahraných kazet. Na videoprojekcích, které probíhaly v soukromých bytech, se scházely desítky lidí. Videojournal představoval velmi účinný informační prostředek, protože lidé měli možnost seznámit se i obrazově s mnohými disidenty, budoucími protagonisty převratných událostí. Hlavní smysl Videojournalu však tkvěl v hledání a upozorňování na aktuální živé projevy nezávislého myšlení. Tajná policie o Videojournalu patrně věděla a monitorovala jej, přesto přímo proti němu nezasáhla. Asi se domnívala, že tento způsob publicistiky, vzhledem k nedostatečnému technickému vybavení domácnosti, je pouze omezeně účinný na rozdíl od tištěných periodik. Od podzimu 1987 do konce roku 1989 vzniklo celkem sedm pravidelných čísel, devět zvláštních vydání (z revolučních událostí) a dva monotématické pořady. Videojournal patřil mezi důležité projevy paralelní kultury, jež se výrazně podílela na pádu komunismu v Československu. Vznikal v centru dění, tvořil jistý průsečík hudebního undergroundu, psaného samizdatu a politického disentu kolem Charty77. Byl v neustálém spojení s emigrantskými centry a v jednotlivých pořadech vystupovali nezávislí umělci, vědci, filozofové a žurnalisté. Videojournal vidělo široké spektrum lidí. Jeho tvůrci sice vesměs nepatřili mezi profesionály, nicméně v něm zanechali výraznou stopu autentického prožitku vlastní svobody. Během revoluce a krátce po ní se stal Originální videojournal pouličním zpravodajem, zachycujícím převratné změny v naší společnosti, a podílel se na vytváření novodobé svobodné dokumentaristiky. Jan Ruml Respekt.cz děkuje společnosti Originální Videojournal s.r.o. za zapůjčení filmových materiálů.
Zhlédněte dokument filmaře Michala Hýbka, který zaznamenává události tzv. Palachova týdne v lednu roku 1989.
Film je součástí Originálního Videojournalu. O charakteru Videojournalu píše jeho bývalý člen Jan Ruml:
Orginální videojournal vycházel z myšlenky vytvářet obrazový a zvukový záznam událostí, jež tehdy byly tabuizovány či cenzurovány oficiálními místy. Náplň jednotlivých čísel byla velmi různorodá, od politické publicistiky, přes reportáže, portréty a rozhovory až po zachycování všech důležitých neoficiálních kulturních událostí. Významnou součást tvořila ekologie.
Veřejná redakční skupina kryla lidi pracující na tomto žánru anonymně. Videojournal byl natáčen amatérskými videokamerami, propašovanými ze zahraničí, a načerno stříhán a opatřován komentáři v profesionálním studiu. Byl vydáván v originále, za nějž nesla redakce odpovědnost, dále pak byl velmi spontánně kopírován a distribuován. Takto vznikly stovky nahraných kazet.
Na videoprojekcích, které probíhaly v soukromých bytech, se scházely desítky lidí. Videojournal představoval velmi účinný informační prostředek, protože lidé měli možnost seznámit se i obrazově s mnohými disidenty, budoucími protagonisty převratných událostí. Hlavní smysl Videojournalu však tkvěl v hledání a upozorňování na aktuální živé projevy nezávislého myšlení.
Tajná policie o Videojournalu patrně věděla a monitorovala jej, přesto přímo proti němu nezasáhla. Asi se domnívala, že tento způsob publicistiky, vzhledem k nedostatečnému technickému vybavení domácnosti, je pouze omezeně účinný na rozdíl od tištěných periodik.
Od podzimu 1987 do konce roku 1989 vzniklo celkem sedm pravidelných čísel, devět zvláštních vydání (z revolučních událostí) a dva monotématické pořady. Videojournal patřil mezi důležité projevy paralelní kultury, jež se výrazně podílela na pádu komunismu v Československu. Vznikal v centru dění, tvořil jistý průsečík hudebního undergroundu, psaného samizdatu a politického disentu kolem Charty77. Byl v neustálém spojení s emigrantskými centry a v jednotlivých pořadech vystupovali nezávislí umělci, vědci, filozofové a žurnalisté.
Videojournal vidělo široké spektrum lidí. Jeho tvůrci sice vesměs nepatřili mezi profesionály, nicméně v něm zanechali výraznou stopu autentického prožitku vlastní svobody. Během revoluce a krátce po ní se stal Originální videojournal pouličním zpravodajem, zachycujícím převratné změny v naší společnosti, a podílel se na vytváření novodobé svobodné dokumentaristiky.
Jan Ruml
Respekt.cz děkuje společnosti Originální Videojournal s.r.o. za zapůjčení filmových materiálů.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].