Upřímně řečeno, překvapil mne především autorův rezignovaný pohled na „všeprostupující korupci“. Autor píše: „Valí se totiž na mne ze všech novin…“ nebo „stala se únavným tématem, lid je jí vyčerpán a nechce o ní slyšet“. V závěru píše: „Nezbývá než doufat, že například mladé generaci dojde trpělivost, a věřit … že se situace nějak vyřeší.“
Postrádám hlubší smysl tohoto článku, který podle mne jen posiluje přesvědčení, že s korupcí nejde nic dělat. Jaké je tedy řešení? Jistě není „instantní“, ale mám pocit, že výrazně k němu může přispět právě práce novinářů. Pokud jsou média zaplavená kauzami o bezmoci (Respekt nevyjímaje), pište, prosím, více o tom, co je poctivé. Příkladů z různých sfér veřejného života je dost. Asi to nebude takový trhák, ale slušní lidé (o které tu přece jde) budou mít opět naději a především příklad. Navíc se nebude jednat jen o „návod k domyšlení“, jak uvádí autor článku, ale o konkrétní a skutečný příběh. Někdy je lepší nevěnovat tolik času rozpitvávání špatného a ušetřenou energii raději zaměřit na vytváření toho, co je dobré. Nemějme před korupcí takový respekt.
Ivo Roškanin, Jablonné nad Orlicí
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
