V článku, jehož jsem se stal nechtěnou inspirací, se pan Sacher snažil popsat problém odchodu bývalých politiků a vyšších státních úředníků do privátní sféry. Jistě je to téma důležité. Článek je ale bohužel hodně povrchní, vychází jen z hrubé rešerše toho, co o tématu napsali již jiní.
Ale kvůli tomu bych se neozýval. Reaguji, neboť v článku jsou velmi zkratkovitě použity moje citáty z rozhovoru pro Radiožurnál, přičemž autor překvapivě zcela pominul moji „exkluzivní“ odpověď na jednu z jeho dvou otázek, které mi k věci zaslal. Kromě otázky, zda budu mít v PPF na starosti Ekozakázku, se mne zeptal na toto: „V Česku dnes na rozdíl od jiných zemí neexistuje regulace, která by odchody jako ten váš nějak omezovala. Co je v této situaci pro vás osobně brzdou, která vám zabrání zneužít informace získané na bývalém postu v rozporu s veřejným zájmem?“
Odpověděl jsem, že nemám žádné informace, které bych „mohl zneužít v rozporu s veřejným zájmem“, a pokusil jsem se také vysvětlit proč: „Při práci pro premiéra Fischera jsem nepřišel do styku s utajovanými materiály. To, co vy považujete za moje exkluzivní know-how jako poradce předsedy vlády, se – dejme tomu – týkalo osobně premiéra Fischera, ale jeho odchodem z funkce pozbylo veškerou svoji cenu. Současný premiér přece pracuje jinak, přemýšlí jinak, rozhoduje jinak než jeho předchůdce. Vyměnila se komplet celá vláda, takže ani moje „exkluzivní“ kontakty již dnes nemají nějakou senzační hodnotu. A materiály, k nimž jsem pro premiéra zpracovával stanoviska, jsou dnes už veřejně dostupné, neboť po projednání ve vládě si je může přečíst každý. To, čemu rozumím, je, jak funguje státní správa, jak zhruba přemýšlí ten který politik, jak politikům podat informaci tak, aby jí porozuměli, atd. Tuto znalost ale nemám díky práci pro premiéra Fischera – naopak kvůli této mé znalosti mne on angažoval –, ale kvůli své inteligenci a z vlastní minulé zkušenosti, kdy jsem aktivně působil v politice. Tohoto mne však nikdo a nic nemůže zbavit. Ani nějaká případná konkurenční doložka nebo časové omezení na nástup k privátní firmě. Je to podobné, jako když vy jako novinář přejdete do jiné redakce: to, jak píšete, váš rozhled, vaše novinářská specializace i vaše informační zdroje, to vše si také odnesete s sebou ve své hlavě, a nikdo vám nenaznačuje, že byste to pro nového zaměstnavatele mohl ‚zneužít‘‛.“
Nic z tohoto mého vysvětlení se v článku neobjevilo. Nerozumím, proč po mně tedy vlastně Respekt žádal vyjádření. Anebo že by i pro Respekt platilo pravidlo bulváru „nenechat si fakty pokazit příběh“?
Vladimír Mlynář
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
