Umělkyně z Altamiry

Všichni známe úchvatné malby z pravěkých jeskyní, třeba severošpanělské Altamiry. Bizoni, prasata nebo laně zachycené s pozoruhodnou věrností i krásou a elegancí, nad nimiž dodnes zůstáváme v úžasu. Dlouho se předpokládalo, že autory maleb byli muži. Také proto, že výjevy zobrazovaly zvířata, která lidé lovili – podle této logiky je tedy měli do detailu znát zejména lovci. A protože podle tehdejšího – dnes už zpochybněného – přesvědčení ženy nelovily, nemohly ani tvořit umění. Tento argument se vynořil také v roce 2013, když americký archeolog Dean Snow na základě analýzy otisků dlaní z osmi jeskyní ve Španělsku a Francii dospěl k názoru, že většina z nich – v některých jeskyních až tři čtvrtiny – pařila ženám. Otisky lidských rukou jsou považovány za „podpis“ pravěkých tvůrců.

Nyní věda přináší další nové poznatky. Paleogenetika stojí za některými z úžasných objevů posledních let, u nástěnných maleb si ovšem vědci a vědkyně nebyli jistí, jestli DNA pravěkých umělců mohla přežít tisíce či desetitisíce let. Teoreticky by na místě být měla, protože červená hlinka byla buď nanášena prsty, nebo byl tento přírodní pigment foukán přímo z úst či za pomoci zvířecích kostí jako rozprašovačů.

Ověřit do terénu se to vydal před časem mezinárodní interdisciplinární vědecký tým, který sesbíral vzorky z jedenácti jeskyní ve Španělsku (i ve zmiňované Altamiře) a Portugalsku. Výzkum, jehož výsledky byly zveřejněny v červnu v časopise Nature Communications, zde vůbec poprvé identifikoval lidskou DNA, i když byla objevena pouze v pěti vzorcích z celkem 120. Z lidí, jejichž DNA tým objevil, byly tři ženy, jeden muž a zbylý vzorek nebylo možné určit. Dva ze vzorků pak bylo možné přiřadit ke známým skupinám západních lovců a sběračů žijících před pěti až šestnácti tisíci lety.

Ačkoli jde o výbušný objev, je na místě se při jeho výkladu držet při zemi – objev DNA samozřejmě nedokazuje, že patřila autorovi či autorce malby, a s naprostou jistotou to zřejmě nebude vědět nikdy. Ale otevřela se cesta k novému zkoumání pravěkého umění. Jak řekla magazínu New Scientist Genevieve von Petzinger z jihoafrické Univerzity Witwatersrand: „Jde o začátek nové éry. Dává nám to naději, že jednou potkáme lidi, kteří tato díla vytvořili. A to je úžasné.“ Tento první krok dále potvrzuje, co už víme nějakou dobu: prehistorická společenství nebyla přísně genderově segregovaná, jak si věda formovaná v 19. století dlouho myslela. Naopak přibývá důkazů, že šlo o společnosti, kde všichni společně žili, lovili a starali se o potomky i stařešiny. A nejspíš také společně tvořili umění.