Přijít o někoho blízkého je horor

„Jak teď vypadáš?“ – „Tak jak si mě pamatuješ z fotografií, jen můj obrys je nezřetelný a rozmazaný, barva celá vybledlá.“ – „Pořád tě nevidím, je tam zima?“ Publikum v žižkovském prostoru je semknuté jako na intimní seanci a vystavené zvukově obrazovému deníku, ve kterém se původem americký hudebník Freddy Ruppert vyrovnává se smrtí otce. 

Hlučné elektronické pasáže střídá povznášející ambient a následně se rozplývá v šumu, jako když se při videohovoru ztrácí připojení. Ruppert obsluhuje syntezátory a za ním se na plátně promítá film, který natočil coby doprovod k aktuální nahrávce It’s in the Rafters Now. Je složený z archivních rodinných záběrů a v titulcích se odehrává imaginární dialog se zesnulým rodičem.

Na listopadovém křtu s albem poprvé předstoupil před veřejnost a v několika chvílích mu nekontrolovaně začaly téct slzy. „Neměl jsem čas to celé zpracovat, tak se všechny emoce uvolnily právě tam,“ přiznává dvaačtyřicetiletý hudebník: „Je to dané i vzdáleností, kterou jsme mezi sebou s otcem měli: on žil ve Státech a já tady, nemohl jsem být u toho, když odcházel, a zatím ani splnit jeho poslední přání.“ 

Ruppert do Česka poprvé dorazil se svým temným synthpopovým projektem Former Ghosts v roce 2010 na festival Creepy Teepee: zpíval, bušil do syntezátoru a svíjel se na pódiu. Měl tehdy našlápnutou kariéru, na festivalu v Kutné Hoře ale potkal budoucí manželku – někdejší moderátorku Radia Wave a dnes podcastovou dramaturgyni Českého rozhlasu Veroniku Ruppert. Hned následujícího léta přijel podruhé a požádal ji o ruku.