Kdy to začalo

Napětí mezi novým Irskem, které charakterizuje vzestup technologií a rovnost pohlaví, a starým Irskem s jeho pověrami, útlakem a odporem ke změnám je pozadím všech děl Paula Murrayho. Ve svém čtvrtém románu Včelí bodnutí, který je jeho českou premiérou, ostrovní prozaik, esejista a scenárista (1974) tyto rozpory přímo vtělil do příběhu dvou generací na irském maloměstě. „Pravdivější, smutnější a vtipnější román si letos nepřečtete,“ napsal o knize The Guardian, když byla v roce 2023 nominovaná na Bookerovu cenu. Bezmála šestisetstránkový svazek je v první řadě tragikomickou ságou ekonomického a emočního rozpadu jedné rodiny.  Její členové postupně a ze svých úhlů pohledu popisují fatální proces rozklížení, odkrývají traumata a nejistoty, které je dál odcizují, ale nemají sílu je nahlas vyslovit. 

Manžel Dickie převzal po otci prosperující řetězec autosalonů, ale po finanční krizi roku 2008 se ocitá na pokraji krachu a uchyluje se do lesů, kde staví prepperský bunkr. Matka v domácnosti, místní kráska Imelda, zoufale touží uchovat aspoň zdání hmotného blahobytu. Znuděná dcera Cassie objevuje s toxickou kamarádkou svět alkoholu a sexu a posléze studentský život v Dublinu. Mladší syn Pídžej tráví čas ve světě počítačových her a internetu, kde hledá adrenalin i přátelství. Proti okolnostmi vyhrocené krizi středního věku tak stojí adolescenti, kteří vzpurností maskují úzkost z toho, jestli je okolí bude vnímat jako cool, i z hrozícího rozvodu rodičů. A to vše se propojuje se sílícím tématem klimatických změn, které ještě vyhrocuje napětí mezi hrdiny.

V druhé řadě je pak Včelí bodnutí duchařský příběh, kdy do přítomnosti probublávají a zasahují staré lži a tajemství. Doslovným duchem tu je Dickieho bratr Frank, fotbalová hvězda a někdejší Imeldina první láska, který před lety zemřel při autonehodě. Dalšími přízraky jsou jen zdánlivě pohřbená břemena, jaké představuje třeba Imeldino dětství prožité v chudobě s násilnickými bratry a otcem. Kdy se vše pokazilo a „sdílené pohádky“ přestaly fungovat? Začalo to titulním včelím bodnutím za Imeldiným svatebním závojem, které se neodehrálo tak, jak se v konzervativní komunitě traduje? Nebo ještě mnohem dřív?

Murray při postupném odhalování střídá nejen perspektivy skvěle vykreslených postav, ale i styly. Lyrické pasáže se mísí se zkratkami mladé generace a k rychlému tempu přispívá přímá řeč bez uvozovek, jako to známe třeba z dlouhých odstavců dystopické Písně proroka jeho krajana Paula Lynche. Murray je však údernější a jazykově i stylově bohatší: jeho rejstřík se rozpíná od sebeironie až po sarkasmus. Což neznamená, že jeho obraz smutku, ztráty iluzí a zápasu o identitu v globalizovaném světě je méně znepokojivý.