Clemens Meyer: Se psaním knihy o válkách mi pomohl Vinnetou

Dějiny jsou pro německého spisovatele Clemense Meyera stále s námi a ovlivňují nás. Důkazem toho je i jeho nejnovější román Die Projektoren (Projektory), který čítá více než tisíc stran a noří se do válkami zmítaného regionu bývalé Jugoslávie. V Německu se stal velkou událostí i díky renomé autora, jehož debut Als wir träumten (Když jsme snili, 2006) patří k nejoceňovanějším dílům, jež zachycují pád železné opony a atmosféru znovusjednocení. Ještě před tím, než Die Projektoren vyjdou v českém překladu a autor vystoupí na festivalu Svět knihy, hovořil s Respektem o lásce ke Švejkovi, o tom, jak jej formoval fakt, že pochází z Lipska, i o tom, proč se rád prochází po hřbitovech.

Kdy jste poprvé viděl filmy s Vinnetouem? 

Na rozdíl třeba od Československa se filmy s Vinnetouem dostaly do východoněmeckých kin až ve druhé polovině osmdesátých let. Mělo to co do činění s osobou Karla Maye, který nebyl považován za autora nesoucího socialistické hodnoty, takže ani nevycházely jeho knihy. To se obojí změnilo během uvolnění v osmdesátých letech. Nebyl týden, aby se někde v kině u nás v Lipsku nehrály – a chtěl jsem je vidět všechny. Bylo mi tak deset.  

Ptám se proto, že vliv těchto filmů pronikl i do vaší nejnovější knihy Die Projektoren, která je freskou zachycující v podstatě celé jedno století na území bývalé Jugoslávie.