Pochopit volbu

Pomalá, klidná nebo melancholická, to nejsou charakteristiky, se kterými bývá manga obvykle spojována. Přesto přesně vystihují komiksový román Džiróa Tanigučiho Vzdálené sousedství. Rozšířenou představu o manze coby žánru, který je rychlý, vizuálně normalizovaný a určený mladé generaci, utváří aktuální boom, a především do češtiny překládané tituly (obvykle série určené pro chlapce, případně pro mládež). Japonský komiks však disponuje mnohem širší nabídkou, což dokládá právě český překlad Tanigučiho čtyřsetstránkové knihy, jejíž hlavní hrdina, čtyřicátník Hiroši, dostane možnost zpomalit čas, vrátit se zpět a lépe pochopit, co se stalo.

Komorní rodinné drama ze současného Japonska přináší srovnatelně místních reálií jako jeho již v češtině vydané samurajské komiksy Kniha větru a Nebeský orel (oba 2010). Přestože tentokrát nejde o budoucnost šógunátu ani ztracenou čest róninů, hned od začátku je japonská kultura neoddělitelnou součástí vyprávění. Po klasické pracovní pijatyce Hiroši ještě v kocovině nasedne na špatný vlak a namísto domů do Tokia zamíří do svého rodiště Kurajoši. Za okny ubíhá krajina a s ní i čas, Hiroši se bez bližšího vysvětlení opět ocitá v době, kdy mu bylo čtrnáct. Opět zbývá jen pár měsíců do osudného dne, kdy rodinu opustí jeho otec, ale tentokrát se mu v tom Hiroši rozhodne zabránit. 

Se zkušenostmi a schopnostmi zralého muže v těle mladíka exceluje ve škole od matematiky přes angličtinu po tělocvik. Jeho cílevědomost okouzlí třídní krásku, udivuje rodiče i učitele. Hiroši ještě neví, že nemůže změnit minulost, ale jen sebe; může pochopit důvod otcova odchodu a srovnat si vlastní žebříček hodnot. Jednoduchý děj neoplývá zvraty, ale slouží jako osnova, do které Taniguči vplétá obraz japonské společnosti postavené na normách a tradicích a její vliv na život jednotlivce. Hirošiho otec Jošio plní vše, co se od něj očekává, a nezdá se být nijak nešťastný.

Někdejší voják, který zažil hrůzy války, se obětoval pro svou ženu, ujal se své tchyně, je vyhledávaným krejčím pracujícím do noci a přísným, ale milujícím otcem svým dvěma dětem. Rodinná pospolitost plní mnoho panelů a nic na první pohled nedává tušit, že touží po něčem jiném. Čím více se ale Hiroši dozvídá z rodinné minulosti, tím lépe chápe, že jeho otec žije pouze pro druhé. S respektem ke společenské hierarchii svá rozhodnutí vždy podřídil ostatním. Jošiova volba nemá správné řešení – ať se rozhodne jakkoli, vždy někomu ublíží. Ale tváří v tvář vlastní konečnosti velmi nejaponsky upřednostní osobní svobodu.