Když se mladí lidé naštvou

Křídová revoluce zatím nikoho nesvrhla. Slovenská vláda se neotřásla v základech a premiér dál řídí zemi. Jejím nástrojem je všem důvěrně známá školní pomůcka ze sádrovce, který snadno smyje voda. Teď v deštivém finále chladného listopadu se při procházce slovenskými městy dokonce zdá, že se ani nikdy neodehrála.

Několikadenní vzepětí mladých Slováků, z větší části naštvané a z menší části pobavené, při kterém tisícovky lidí pokrývaly chodníky (a ve dnech před 17. listopadem byla na některých místech slovenská města skutečně popsána) vzkazy kritickými k vládě a jejímu šéfovi Robertu Ficovi, mělo pro účastníky jiný význam. Aniž to plánovali, stáli na jejím počátku studenti dvou gymnázií z Popradu. Zjistili, jaké to je postavit se nejmocnějšímu muži státu, a zvlášť takovému, který ke svým protivníkům dokáže být nelítostný. Jaké to je stát se terčem urážek a nenávisti vlády a ne úplně malé části spoluobčanů. A také to, že to může být euforický nebo alespoň všeobecně pozitivní pocit.

Prostě musíš

Co přesně se tento měsíc na Slovensku mezi Ficem a studenty stalo? Premiér před časem požádal o debatu se studenty popradského Gymnázia Dominika Tatarky. Škola svolila a setkání se mělo odehrát 7. listopadu. Jeden ze studentů, maturant Michal, známý pod přezdívkou Muro, napsal na protest proti premiérovi – který vytrvale rozděluje společnost a mezi mladými lidmi není pro své často přezíravé vystupování nijak oblíbený – na chodník před školou křídou několik nápisů. Mimo jiné i sugestivní otázku na premiéra: „Jak chutná Putinův ču**k?“ Robert Fico se velmi pravděpodobně urazil a setkání se studenty zrušil (jeho kancelář tvrdí, že účast odvolal z pracovních důvodů). Pro studenta si, po udání některého ze zaměstnanců školy, došla obratem policie – a stejným obratem ho po krátkém výslechu propustila. Událost se rozkřikla po celém Slovensku a veřejný prostor v zemi se začal plnit křídovou protivládní revoltou.