Evropou s elektroautem

A  zase to uteklo tak rychle a zase se vracíme po prázdninách z tzv. mamahotelu v rodném městě na Hané do nynějšího bydliště, dnes už trochu profláknuté Marbelly. Takhle to provozujeme už pár let, žijeme na jihu Španělska a na prázdniny a na jahodové knedlíky se vracíme do Česka k babičce. 

Cesta zabere tři dny, skoro 3000 kilometrů, pro nás zhýčkané Evropany strašné číslo. Plánujeme cestou dvakrát přenocovat, pravidelně zastavujeme v nějakém tom krabicovém hotelu u dálnice. Tentokrát žádné poznávací odbočky do okolních měst, a těch lákavých okolo by bylo. Zato budeme mít mnoho jiných zastávek, kdy budeme dobíjet naše elektroauto, těch si užijeme až až. 

Vyrážíme brzo ráno, abychom ujeli první den cesty co nejvíce kilometrů, jak manžel káže. Samozřejmě podle předpisů, ono to jinak ani nejde, jedeme totiž ekonomicky, takže pomalu, nepředjíždíme, nešlapeme na „plyn“, prostě a stručně šetříme baterii, ach jo… 

Jak ostříži sledujeme dojezd auta a plánujeme potencionální možnost dobíjení. Už to není jen autem z práce domů, nakoupit, vyzvednout děti. Tady člověk musí plánovat, co když bude kolona, uzavřou dálnici… I to se nám stalo. Když dojde šťáva úplně, se spalovákem je to jednoduché, uděláš si procházku na benzinku. U elektroaut raději nedomýšlet. Kéž by bylo něco jako tankování letadla za letu.