Reforma škol: žádný státní diktát, ale dobré pokyny, kam směřovat

Nejspolehlivější způsob, jak zkritizovat reformu státu, je říct, že se o ní málo diskutovalo a příliš se uspíšilo její schválení. To je totiž alespoň trochu charakter všech vládních koncepčních materiálů, takže kritik se nesplete. Možná i proto provázejí stejné výtky nové kurikulum pro základní školy, jež minulý týden zveřejnil ministr školství Mikuláš Bek. Jeho úřad mluví o největší změně za posledních dvacet let, školy, minimálně některé, jsou ale zaskočeny. Zdá se jim to příliš rychlé, radikální, nesrozumitelné, mělo se ještě počkat a víc přemýšlet o detailech. 

Asi mají pravdu. Jenže při znalosti škol jako institucí není snadné přijít na změnu, která by z jejich pohledu nebyla příliš rychlá, radikální a nesrozumitelná. Takže pravdu má zřejmě i ministr, když tuto kritiku jako politik odmítá. Pokud totiž legendární česká blbá nálada vzniká i z politického přešlapování na místě a z neochoty modernizovat státní systém, pak je dobře, že se s novým kurikulem rozumně neztrácel čas. 

Lepší školy a lepší učitelé

Je dobře, že se konečně začne učit angličtina od první třídy. Nejmenší školáci jsou ještě nadšeni do učení a je velká šance, že u jazyka, který je v každodenním životě obklopuje, to bude platit o to víc. Jistě nelze pomíjet upozornění na nedostatek angličtinářů. V principu jde však o technický problém, s nímž si stát i obce jako zřizovatelé musejí umět poradit.