Ženy, trauma, minulost

Mezi nejčtenější české prózy patří romány, ve kterých na ženské hrdinky a jejich rodinná dramata dopadá tíha dějin, konkrétně nacistické či komunistické vlády. Traumatické etapy českých dějin poskytují rezervoár hlubokých lidských příběhů, osudových zvratů i pozdějších smíření. Desetitisíce čtenářů a zejména čtenářek čekají na nové romány autorek, které do těchto dob často situují rodinné a milostné příběhy. Třem z nich nedávno vyšly nové tituly: Aleně Mornštajnové román Čas vos, Jakubě Katalpě Úlice a Scarlett Wilkové Vekslačka.

Každá má na kontě několik bestsellerů, ustálený rukopis a oblíbené figury: v jejich románech najdeme silné ženské postavy, komplikované milostné a rodinné vztahy, a naopak nekomplikovaný jazyk a způsob vyprávění. Zároveň mají vyšší ambice: jednání postav v různých dějinných etapách příběhům dodává jakýsi punc společenské závažnosti. 

Ačkoli se ani v nejnovějších prózách jejich psaní zásadně nezměnilo, zprvu úspěšné recepty jako by se tu čím dál více rozmělňovaly. I na poměry žánru příliš sázejí na jistotu osvědčených témat a příliš se nezatěžují s přesvědčivou psychologií. Přes respekt k charakteru mainstreamové četby nutno říct, že nepatří k tomu nejlepšímu, co vydaly, byť své věrné nejspíše nezklamou.

Další rodinné trauma