TEXT A FOTO JOACHIM DVOŘÁK
„Po čtyřiceti letech chci navštívit Rovensko, českou vesnici v horách rumunského Banátu. Beru dceru, abych jí ukázal, kam se její táta kdysi sám vypravil.“ – Tohle jsem napsal letos před Velikonocemi na sociální sítě, v naději, že veřejným závazkem konečně donutím sebe sama zrealizovat neustále odkládanou cestu.
Slunce pomalu padá k horizontu a v prudkém svahu mezi divokou travou jsou rozházené kříže. Železné, dřevěné i kamenné. Na polovině z nich jsou přivázané barevné věnce z umělých kytek. Rovenský hřbitov. Byl by to působivý záběr do nějakého filmu, slyším hudbu, do níž se na plátně zobrazují závěrečné titulky… „Tati, našla jsem Mařenku!“ volá na mě Mia. Je jí čtrnáct let a zatím spolupracuje. V ruce drží lehce zažloutlý papír se starou kresbou tří náhrobků. Přesně na tomhle místě jsem ji před čtyřiceti lety pořídil. Mařenka Kotvová zemřela v deseti letech. Prý ji zabil blesk, když hnala krávu z pastvy. Hledáme ještě Antonii Kalinovou a manžele Pinkavovy. Když mnohem později doma otevřu knížku povídek Matěje Hořavy Pálenka, inspirovanou jeho pobytem v Banátu, hned na první stránce čtu: Po banátských vršcích není radno chodit za bouře: blesky tu nejsou k lidem zdaleka tak lhostejné…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
