Letní vedra u mnohých výrazně mění plány na dovolenou. Týká se to i vás? A kam letos vyrazíte?

Nejsem si zcela jist, zda se plány opravdu z tohoto důvodu výrazně mění. Zamysleme se, co bychom měli nebo mohli udělat, pokud se chceme letním vedrům vyhnout. První věcí je volba destinace – nepojedeme na jih, ale na sever, nebo nepojedeme k moři, ale do hor. Statistiky ukazují, že se tyto změny v cestovním ruchu dějí, stále více cestovatelů tráví dovolenou u Baltu nebo ve Skandinávii. Ale pořád to vypadá, že Středozemí převládá. Teplé moře nás stále láká. Druhou možností je posunout pobyt z letních měsíců na květen nebo říjen. Zde jsou velkým problémem letní prázdniny v červenci a srpnu, které rodiny s dětmi pro dovolenou musí preferovat. Já jsem už v devadesátých letech minulého století navrhoval, společně s docentem Wahlou z Ostravské univerzity, letní prázdniny posunout. Byli jsme troškaři, navrhovali jsme týden až deset dní do června s odůvodněním, že konec června bývá teplý a konec srpna už chladný. Náš návrh jsme publikovali v Učitelských novinách, ale nevzbudil žádnou pozornost. Možná k tomu někdy dojde, letní vedra začínají být nepříjemná i u nás.

Pravdou je, že posledních pár let posouváme plážové dovolené na okraj sezony (začátek června/konec září). Zrovna jsem se vrátila z Korfu, kde bylo vedro už teď a teplota moře 23 stupňů mi vyhovovala. Do srpnových čtyřicítek v Řecku bych děti nevzala. Mnozí začali jezdit k moři do Dánska, s tím ještě nemám zkušenost. Ale kdybych měla v zahraničí kupovat nemovitost, rozhodně by to nebylo ve Španělsku, jak často vídám, ale právě na severu. My se v létě chystáme na Faerské a na Azorské ostrovy a tam se letních veder nebojím. U obou těchto destinací je počasí velkou otázkou, necháme se překvapit.

Nebude se to příliš lišit od předchozích let, ať už je vedro či ne. Kouzlo pěších výprav po naší krásné zemi je mocné lákadlo, musím říct, že jsem tomuto způsobu cestování propadl. Vloni to byla cesta údolím Lužnice, kde je první certifikovaná stezka pro pěší u nás, letos to bude dokončení cesty z Prahy do Ostravy. Prozatímní cíl byl na Bouzově, z pražského domova asi 280 kilometrů, ještě zbývá dalších 140, celkově takový „pochoďák“ zabere dva týdny. To časové měřítko mi přijde neuvěřitelné – pokud by se člověk chtěl vypravit na návštěvu rodiny, a neměl jinou možnost než pěší cestu, zabralo by mu to prakticky celý měsíc! Když máme vlaky, auta a dálnice, je to otázka necelého dne. Takže je to docela poučné. A navíc k planetě ohleduplné.

Už několik let se pravidelně vydáváme v létě do hor na sever. Zatímco jaro a podzim chodíme s batohem v Česku, poslední léta jsme prošli Lofoty, Island, Skotsko a další. Teplota je zde příjemnější a hory prázdnější. Na druhou stranu se vám může stát to co nám vloni: stojíte v osmi stupních v bažině a prší pátý den v kuse, a vy si říkáte, zda je to ten srpen, o kterém jste snili? Ale stojí to za to!