ÚNOR 2019
Vyrážím do Norska, cestou jsem nabral Honzu „Mokrouše“, co se známe ze skautu. Auto, ten starej pick-up, úplně naložený. Dokonce jsem si musel svařit takovou velkou zahrádku na střechu, kam jsem usadil dvě nové nerezové nádrže na pitnou vodu do Anny, každá na pět set litrů. Auto vypadalo jako nějakej obytňák. Když jsem vyjel, myslel jsem, že se v první zatáčce překlopím nebo se mi pod tou tíhou utrhnou kola.
Zase ten odjezd z domova. Jenže ten rozdíl je veliký, víš, že se můžeš kdykoli vrátit. Že překročením hranice neztratíš svoje občanství. Nemusíš být zavřený v kufru auta.
V noci jsme dojeli do Hamburku. Chtěl jsem tam dokoupit nějaké věci na loď, ucpávku, asfalt, speciální hřebíky a další věci. Spali jsme na parkovišti před tím obchodem, vepředu v autě. Já za volantem, Mokrouš vedle mě. Hned jak otevřeli, nacpali jsme se dovnitř, nakoupit, ale taky se ohřát. Pořídil jsem, co bylo třeba, a jeli jsme dál. Ford šlapal jako nikdy. Jo, každej starej motor běží skvěle, zvlášť těsně před tím, než se vylágruje!
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
