Proč šéfové průmyslu mlčky přihlížejí Trumpově ničení

Za starých časů se generální ředitelé amerických firem nebáli kritizovat vládní politiku a jejich výtky jsme důvěrně znali. Bývalý generální ředitel společnosti Verizon Communications Inc. Ivan Seidenberg se nechal slyšet, že „tím, jak vláda zasahuje prakticky do všech sektorů hospodářského života, vnáší na trh nejistotu“. John Chambers, tehdejší generální ředitel společnosti Cisco Systems Inc., souhlasil: Byznys nemá nejistotu rád.“

Bylo to během prvního Obamova funkčního období, kdy se vláda snažila vytáhnout ekonomiku z nebývalé a globální finanční krize. Dnes, když je plná zaměstnanost a inflace nízká, rozpoutala Trumpova vláda úplnou tsunami nejistoty. Cla jsou nejdřív zavedena, pak pozastavena, pak znovu zavedena a nakonec zdvojnásobena. A co na to říkají hlavy velkých podniků? Nic. Významné výjimky existují: Ken Griffin, Larry Fink, Jamie Dimon a nyní samozřejmě Elon Musk.

V minulosti kapitáni průmyslu běžně protestovali proti vyššímu zdanění svých podniků. Dnes, tváří v tvář řadě nových daní v podobě cel, většina z nich mlčí. Mnozí generální ředitelé se neodváží ani zmínit, že kvůli novým daním na dovážené zboží budou sami muset zvýšit ceny. Z nových padesátiprocentních cel na ocel bude americký ocelářský průmysl profitovat. Studie však ukazují, že na každé jedno zachované pracovní místo v tomto odvětví připadá 75 ohrožených, a to v odvětvích, která ve svých výrobcích používají ocel dováženou, například automobilový průmysl a stavebnictví. Slyšeli jste, že by si dotčení šéfové stěžovali? Já ne.

Vezměme si celé to pokrytectví kolem návrhu nového rozpočtu. Generální ředitelé dlouhá léta mluvili o nebezpečí rozpočtových schodků. A přesto, když před nimi leží návrh zákona, který téměř určitě povede k navýšení státního dluhu o pět bilionů dolarů během deseti let, většina z nich se zdržela námitek. (Kongresový rozpočtový úřad odhaduje, že dluh se zvýší „pouze“ o 2,4 bilionu dolarů, protože musí pracovat s účetními triky republikánských kongresmanů, kteří některé daňové škrty záměrně ukončují po třetím roce, aby se do prognóz dluhu ještě nepromítly.)