Co nám přinesl případ Murín

Tentokrát netradičně trochu osobněji. V polovině května probíhal v Praze festival Svět knihy. Z čistě subjektivního pohledu to byl jeden z nejzajímavějších ročníků, které jsem navštívil. Výborný program, atmosféra, z lidí jako by byl patrný ještě větší hlad po literatuře. Možná, že ve stále silnějším digitálním prostředí jsou papírové knihy svět, který si někteří lidé chtějí pěstovat. Jako o to větší kontrast k této atmosféře působilo vystoupení šéfa Slovenského literárního centra Gustáva Murína, kterého nedávno po plošných čistkách v kulturních institucích do funkce jmenovala ministryně kultury Martina Šimkovičová.

Gustáv Murín sice u slovenského stánku sliboval diskusi o Jaroslavu Haškovi, ale neodolal a do svých průpovídek vkládal různé politické komentáře. Není divu, Gustáv Murín je známá tvář slovenské dezinfoscény. Moje kolegyně Ivana Svobodová se jeho vystoupení účastnila a položila mu několik zvědavých otázek. V odpovědích ředitel mimo jiné prohlásil, že feminismus je stejný jako nacismus, případně že Václav Havel byl čísi loutka a podobně. Přihlížející byli pobouření a dali to najevo. Ivana Svobodová situaci natočila na mobil, dali jsme záznam na sítě a tady by možná případ skončil.

Ještě týž sobotní večer mi Murín napsal, že zakazuje publikování jakéhokoli záznamu. Rozběhla se mezi námi korespondence, která mi s každým dalším dílem přišla pozoruhodnější a pozoruhodnější. Byla totiž plná nesmyslných pohledů na novinařinu, urážek mé kolegyně, vzájemně se popírajících argumentů a podobně. K mému překvapení mi pan Murín víceméně přikázal, abych korespondenci zveřejnil. Dokonce si ji rychle zavěsil na svůj web. Rád jsem na webu Respektu učinil totéž.