O světě, co roste do výšky

Před plánovaným příjezdem polské nobelistky Olgy Tokarczuk (1962) na jubilejní třicátý veletrh Svět knihy se objevila otázka, co z jejího díla ještě vydat v češtině, když už téměř vše z osmnáctky jejích titulů v překladu vyšlo. Volba padla na šestatřicet let starý prozaický debut Cesta lidí Knihy, a je to dobře. Román totiž předznamenal to, co se později stalo pro její psaní charakteristické: magické příběhy s univerzálním sdělením, napojené na minulost a čerpající z literárního bohatství. 

Poznávací znamení

Spisovatelka dopsala podobenství o touze po poznání odehrávající se na sklonku 17. století ještě v době komunismu, v roce 1989. Cesta lidí Knihy ale vyšla až o čtyři roky později a debut psycholožky z jihopolského Valbřichu se brzy dočkal pozornosti – získal cenu Polského svazu knižních nakladatelů. 

Ve stínu náboženských perzekucí roku 1685 ve Francii, kdy je obyvatelstvo nuceno přestoupit na katolickou víru, se Markýz, kurtizána Veronika a kočí Gauche vydávají do španělských Pyrenejí nalézt sumu veškerého poznání zvanou prostě Kniha. Smělému plánu jsou od počátku do cesty kladeny nejrůznější překážky, ale houževnatost posádky posiluje pouto lásky, které mezi členy výpravy postupně vzniká.