Loučení se sněhem
Rok co rok je to stejné. Na sníh se těším úplně stejně, jako když mi bylo pět. A kdo má k zimě vztah, zřejmě tomu rozumí. Pozorování staršího bratra zpoza okna vytopené světnice u babičky v Beskydech, kterak lopatou důmyslně buduje sněžné iglú. Závěje sněhu sahající nad mou dětskou hlavu. Nekonečné hodiny sáňkování s tlupou sestřenic a bratranců. Nezapomenutelné lyžařské výcviky. Sledování sněhového zpravodajství, jako by to bylo sportovní utkání – tedy s přáním, aby měla Lysá hora opět nejvíce sněhu v republice.
A později skialpinistické túry po českých i nejvyšších evropských horách. Věřím, že kdo zažil euforii z jízdy neporušeným čerstvým prašanem v tichu opuštěných velehor, bude souhlasit, že to patří k tomu nejkrásnějšímu, co můžete na naší planetě zažít.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 27 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
