Pokud mají městští cyklisté sny, bude mezi ně patřit dvouproudá, jednosměrná, od aut strukturálně oddělená cyklostezka. Někdo může jet pomalu a někdo rychleji, lze vzít na projížďku dítě, prostě paráda. Přesně taková cyklostezka se vyjímá na Desáté avenue na Manhattanu a je výsledkem úctyhodných veřejných investic, které New York učinil do cyklodopravy: 770 kilometrů cyklostezek za posledních deset let. Ale neužívali jsme si je moc dlouho.
Před pár dny jsem jela za obzvlášť chladného počasí Manhattanem a na normálním kole jsem byla skoro jediná, neboť tento veřejný prostor zcela zaplevelila elektrokola kurýrů. Donáška jídla si z městského projektu učinila superdálnici, kde cyklisté spíš překážejí. Na oné Desáté avenue, ač je stezka jednosměrná, se to hemží rychlými elektrokoly ze všech světových stran. Kurýři na volné noze, z nichž byli mnozí evidentně formováni prostředím, kde dodržování dopravních předpisů nebylo vysokou prioritou, se ve snaze co nejrychleji doručit něčí nudlovou polévku vrhají do křižovatek zásadně na červenou. Někteří dokonce na elektromopedech prolétávají přechodem skrze dav vystresovaných chodců, aby zas hned mohli v mobilní aplikaci co nejrychleji chňapnout další špatně placenou zakázku.
Ač mají cyklostezky dopravu usnadnit a zpříjemnit, není pochyb, že současná situace zhoršila kvalitu života pěších, dalších cyklistů a jistě i řidičů. Došlo už i k usmrcení chodců po srážce. Bonusem je to, že si poslíčci, kteří jsou celé dny a noci v ulicích, nemají ani kam dojít na záchod. Baterie kol nabíjejí na pokoutných neautorizovaných zařízeních, která ráda vzplanou. Doručovací aplikace jim neposkytují žádné zázemí, město pro ně naopak nic budovat nechce. Policie, včetně té dopravní, má plné ruce jiné práce.
Současná situace je – z pohledu ekonomických intervencí či rozvojové pomoci – perfektním příkladem toho, že každý zásah je třeba sledovat a případně zmírňovat jeho negativní dopady. Extrémním případem jsou třeba programy, které ženám v konzervativním prostředí v chudých zemích pomáhají podnikat a které lze mnohdy prohlásit za úspěšné, protože ženy jsou pracovité, jejich byznysu se daří a v kapse mají víc peněz. Ukázalo se však, že když skokově začnou vydělávat a osamostatňovat se, jejich manželé a mužští příbuzní je začínají více mlátit. Na vině ale není podpora podnikání jako princip či lepší ekonomické postavení žen.
Špatné nejsou samozřejmě ani cyklostezky či cyklisté. Ale všechny zásahy musejí zohlednit, že svět je složitější, než nás v daný moment napadá. Data ukazují, že násilí na více nezávislých ženách lze řešit řadou preventivních opatření. Jak řešit zádrhel newyorské cyklistiky, se teprve uvidí.
Autorka pracuje na rozvojových projektech na Blízkém východě a v Africe, žije v USA.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
