Válka jako příležitost, jak zabránit větší válce 

Při ohlížení do nedávné minulosti někdy nezbývá než žasnout. Ještě koncem sedmdesátých let pomáhal Izrael Íránu s vývojem obranného raketového systému. Šlo o akci s názvem Project Flower, jíž se Izrael snažil oplatit íránské dodávky ropy v době, kdy čelil embargu nepřátelských arabských států a perský spojenec mu stál nablízku. Po islámské revoluci v roce 1979 však Írán převrátil svoji politiku vůči Izraeli vzhůru nohama a dal si za cíl židovský stát doslova a bez milosti zničit. Od té doby visí nad spletitou blízkovýchodní politikou otázka, kdy Írán vyvine jadernou zbraň a vymaže tak vojenskou převahu Izraele. 

Přitom poslední vývoj kolem Izraele význam této neznámé jen zvýraznil. Hladký způsob, jakým si izraelské bezpečnostní síly poradily s hrozbou „nejsilnější nestátní milice světa“, jak je přezdíváno teroristické organizaci Hizballáh, musel znejistit i ty nejodhodlanější snílky o ještě jednom, tentokrát blízkovýchodním holokaustu. Pokud Izrael díky své technologické a vojenské převaze zvládne vyřadit ze hry centrálu teroru budovanou Íránem dlouhé roky, vypadá sázka na jadernou zbraň skutečně jako poslední „naděje“. Přitom nemusí jít hned o její použití, ale o prostředek vydírání, který dnes umožňuje Rusku prakticky beztrestně decimovat sousední Ukrajinu.

Izraelskou optikou je íránská jaderná hrozba logicky tím nejdůležitějším, o co se v dnešním blízkovýchodním konfliktu hraje. A jakkoli Evropa myslí na celou škálu rizik, jež – z jejího pohledu také logicky – jsou s hrozivou eskalací konfliktu mezi Izraelem a Íránem nově spojena, základní orientační bod, který Západ sleduje od vzniku židovského státu, tedy jeho bezpečnost a právo volit si metody, jak tuto bezpečnost zajistit, se s nejnovějšími událostmi nemění. 

Hraje se o všechno