Hongkong a vítězný únor
Do Hongkongu jsem měl jet už před čtyřmi lety, zkraje roku 2020. Byla to tehdy doba velkých nepokojů a studentských bouří. Důvodem byl stále sílící vliv pevninské Číny na dění v enklávě, konkrétně hrozba, že autority z Pekingu začnou odvlékat zatčené disidenty do internace mimo Hongkong. Jedny z největších protestů probíhaly na půdě Čínské univerzity v Hongkongu, kde studenti v listopadu 2019 dokonce několik dní úspěšně okupovali celý kampus, než jej brutálně dobyly policejní jednotky.
Právě tamní profesor, jenž předtím strávil patnáct let ve Spojených státech, kde jsme se potkali na konferenci a padli si do oka, mě do Hongkongu pozval. Joe (není to jeho pravé jméno, ale Číňané působící v USA si svá křestní jména často poameričťují) mě formálně pozval jako oponenta na obhajobu svého postgraduálního studenta, ale hlavním důvodem bylo podělit se s kolegou ze Západu o pocity z protestů a o strach z oklešťování demokracie v enklávě.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 32 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
