Do Íránu se už vrátit nemůžu

Váš film sleduje příběh matky Lejly a dcery Nily v severoíránském městě Mašhad proslaveném jako poutní místo šíitského islámu. Nila legálně neexistuje, protože je plodem další místní speciality, dočasného manželství známého jako síghe. Tato instituce umožňuje ženatým mužům v Íránu legálně praktikovat nevěru. Jsou tyto svazky ve vaší vlasti běžná věc? Nebo jde o zvyk spojený jen s místy, jako je třeba právě Mašhad?

Je to velmi stará věc. V Mašhadu a dalších náboženských centrech je to běžnější než v jiných městech. Netýká se to jen ženatých mužů. Je to možná cesta i pro mladé lidi. V islámské republice není dovoleno mít milence. Když chtějí mladí být spolu, tak musí říct, že mají síghe. Je to šílené. Z mého pohledu nejde o nic jiného než o legální prostituci ve jménu islámu, se kterým to přitom nemá nic moc společného.

Dočasná manželství ale fungují třeba i v Tunisku a dalších muslimských zemích.