Daleko od fronty, přesto blízko
Dnes jsem spal v českém paneláku. Je v Ivano-Frankivsku na západě Ukrajiny. Postavili ho Češi v sedm- desátých letech pro sovětské provozovatele ropovodu Družba. Říkali mu „Projekt přátelství“. Vedle stojí panelák z NDR, mého domova.
V českém paneláku bydlí Artem a Alina. Znám je už deset let, kdysi jsem u nich spal přes Couchsurfing. Tehdy byli ještě studenti. Dnes je Artem jedním z nejlepších street artistů na Ukrajině a Alina tu pracuje pro švédskou IT školu. Oba mě doprovodí do centra. Pěší zóna v ulici Nezávislosti je dlouhá snad 400 metrů. Když se jde pomalu, trvá to pět minut. Pět depresivních minut. Tady si město portréty padlých vojáků připomíná své hrdiny. Dcery, matky, babičky, synové, otcové, dědečkové. Nemůžu je spočítat, je jich tu mnoho. Na konci ulice se se mnou Artem náhle rozloučí, nechce se v centru příliš zdržovat.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 32 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
