Tři Češi v utajení hledají zbraně pro Kyjev

Česko nejen že našlo pro Ukrajinu velké množství granátů nezbytných k tomu, aby zastavila postup Rusů na frontě. Prezident Petr Pavel Respektu potvrdil to, co se dosud nevědělo: vládní úředníci zároveň vyhledali v několika zemích po světě i velké rakety (především ty do protiletadlových systémů) a drony.

Právě teď se dává pod taktovkou Česka dohromady koalice států ochotných zaplatit vykoupení této munice. Aktivita staví momentálně Prahu do čela hlavního proudu evropského vyzbrojovacího úsilí.  

Pocit urgence 

Jsou tři a jejich činnost podléhá utajení. Vládní zmocněnec pro Ukrajinu Tomáš Kopečný, ředitel Agentury pro mezivládní obranou spolupráci (AMOS) Aleš Vytečka a poradce premiéra pro národní bezpečnost Tomáš Pojar. Tito muži, jak se netají ukrajinská strana, mají na starosti zajišťování zbraní a munice pro Ukrajinu mimo hranice Evropské unie. O výsledcích jejich práce se veřejnost dozvěděla před čtrnácti dny na Mnichovské bezpečnostní konferenci, kde je český prezident poprvé – a pro mnohé překvapivě – oznámil.

Řekl konkrétně to, že úředníkům  se podařilo „identifikovat“, tedy najít ve skladech „mimo země EU“, celkem osm set tisíc kusů granátů. Kde a jak přesně zbraně sháněli, není jasné. „Nelze o tom mluvit, protože by to mohlo celý proces zhatit. Nesmíme zapomínat, že stejně intenzivně jako my poptávají zbraně po celém světě i Rusové,“ říká Respektu zmocněnec Kopečný. 

V zákulisí se mluví o tom, že proces probíhá především tak, že soukromé tuzemské zbrojařské firmy, které mají v různých zemích světa dobré kontakty, protože se tam podílely na mnoha zakázkách, předávají informace a domluvené tipy úředníkům. Ti pak vedou oficiální jednání. Zdejší zbrojařská elita, která měla v minulosti ne vždy nejlepší pověst (její představitelé se občas pohybovali minimálně na hraně zákona), tak podle mnohých dnes ukazuje svoji lepší stránku.

Pavel původně nechtěl v Mnichově o granátech mluvit veřejně, nakonec se však rozhodl jinak. Prezidenta k tomu přiměla atmosféra v sále, kde od Ukrajinců opakovaně zaznívalo, v jak špatné situaci se zbraněmi a municí momentálně jsou. Evropská unie Ukrajině dodala čtyři sta tisíc dělostřeleckých granátů, tedy polovinu toho, co loni na počátku roku slíbila, přičemž ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba protějškům z Unie řekl, že jich letos potřebují 2,5 milionu. Státům EU se však stále kvůli různým povolením a nedostatku kvalifikovaných lidí nedaří rozjet výrobu munice tak, jak si představovaly.

Prezident Pavel dnes tvrdí, že chtěl v této křehké situaci ostatní strhnout k aktivnější pomoci: ideálně tady a teď v naději, že to eliminuje další a další zdlouhavá zákulisní vyjednávání s nejasným cílem. „Tu informaci jsem od kolegů dostal před mnichovskou konferencí. Nechtěl jsem ztrácet čas tím, že budeme individuálně oslovovat případné spojence, kteří by do toho byli ochotni přispět. Rozhodl jsem se to radši rovnou zveřejnit jako podnět,“ říká prezident Respektu, proč o osmi set tisících granátech promluvil. „Aby to státy, které by chtěly uvažovat o vykoupení identifikované munice, zvážily pokud možno v co nejkratším čase. Ale aby se také vytvořil pocit urgence, který v Mnichově ještě zesílil prezident Zelenskyj a řada dalších.“

V době Pavlova vystoupení mělo Česko již příslib, že se do projektu nákupu granátů připojí Kanada a Dánsko. Po prezidentových slovech projevilo o výkup prostřednictvím Prahy (jak v pondělí potvrdil premiér Petr Fiala po jednání u francouzského prezidenta Emanuela Macrona, kde se sešla skupina států, které chtějí zintenzivnit vyzbrojování Ukrajiny) zájem patnáct zemí. „V Paříži se podařilo dohodnout, že do doby, než se podaří plně nastartovat vyšší výrobu munice v zemích EU či NATO, budou tyto země podporovat projekty nákupu munice ve třetích zemích. To je velký úspěch české iniciativy,“ říká Respektu premiérův bezpečnostní poradce Tomáš Pojar. 

Nerozházet si vztahy 

Možnost, že se Česko bude pokoušet hledat různě po světě zbraně pro Ukrajinu, Pavel poprvé zmínil loni v dubnu po svém návratu z Kyjeva. Řekl, že z jednání, která tam vedl, zjistil, že země potřebuje pro úspěšnou obranu především munici – hodně granáty do houfnic –, a že proto Praha bude zkoušet všechny možné cesty, jak je sehnat.

Úředníci podle informací Respektu postupně v tichosti kontaktovali Alžírsko, Jižní Koreu a další. Tedy země, které by měly mít velké množství nevyužité ruské munice, hlavně granáty do děl o ráži 122 milimetrů, ale také náboje do děl s větším dostřelem (ráže 155 mm), které se používají do zbraní zemí NATO. Každopádně, obojího se Ukrajině nedostává. Na bojišti je ukrajinská armáda podle slov expertů schopna „odpovědět“ na deset ruských dělostřeleckých ran pouze dvěma – tak moc musejí ukrajinští vojáci šetřit municí.

Granáty s ráží 155 milimetrů Kyjev může použít do již dodaných a velmi výkonných západních houfnic, jako je britský AS-90, francouzský Caesar nebo slovenská Zuzana. Z množství osmi set tisíc jich má být půl milionu, zbytek připadá na menší ráži 122 milimetrů (dává se například do houfnic D-30). List Financial Times napsal, že na jejich vykoupení bude potřeba jedna a půl miliardy dolarů. Česká vláda pracuje s vyšší částkou – sama se však na ní bude podílet minimálně, její role je především munici objevit a „domluvit“ její nákup jinými státy.

Ty někdy „jen“ zaplatí a dodání na Ukrajinu nechají na Česku, jindy po vytipování Prahou „zařídí“ vše od nákupu přes licenční povolení až po transport na místo. „Řada zemí na tento přístup reaguje pozitivně, protože mají různé důvody, proč nechtějí vojenský materiál dodávat na Ukrajinu přímo. Buďto jsou v nějakém neutrálním postavení, nebo se snaží příliš si nerozházet vztahy s Ruskem,“ říká prezident.  

Vlastní cesta 

Současná iniciativa (aniž se to dosud všeobecně vědělo) má základní kořeny už na jaře 2022. Brzy poté, co Rusko napadlo Ukrajinu, Češi dodali jako jedna z prvních zemí Kyjevu tanky a v tuzemsku úspěšně probíhala veřejná sbírka mezi občany na pořízení zmodernizovaného tanku T-72, který dostal jméno Tomáš (Ukrajincům byl předán předloni v říjnu). Akce neunikla pozornosti Nizozemska, jehož politiky a diplomaty zaujalo, kolik lidí v Česku přispělo. Z následných rozhovorů s tuzemskými úředníky vyplynulo, že Nizozemsko by chtělo Ukrajině poslat tanky, ale nemá je.

A tehdy zafungoval fakt, že české zbrojařské firmy několik let dozadu uzavřely kontrakt na větší množství tanků s jinou, nejmenovanou zemí. Nová situace kontrakt změnila a dotyčný stát svolil, že je neodebere a místo toho půjdou na Ukrajinu. Zaplatili je Nizozemci (šlo o 45 starších strojů a další stejné množství pak zaplatili Američané). Když pak během roku 2022 vznikla tzv. kodaňská iniciativa, kterou měli koordinovat Britové a která měla zajistit větší dodávky zbraní Kyjevu, ale z řady technických a praktických důvodů moc nefungovala, Česko se vydalo svou cestou a začalo zbraně vytipovávat daleko více samo.

Země jako Nizozemsko nebo Dánsko, které měly s Prahou (jak říkají jejich diplomaté) „dobrou zkušenost“, to uvítaly jako příležitost. Loni v září podepsaly s Českem na jednání na vojenské základně Ramstein smlouvu, že Česko dodá Ukrajině tanky, bojová vozidla či munici a další vojenské vybavení z vlastních zdrojů, nebo ze skladů ve třetích zemích, a Dánsko a Nizozemsko transakci s „konečným odběratelem Ukrajina“ zaplatí.

Jistou váhu současné iniciativě dalo i to, když ji politicky zastřešil čerstvý český prezident, bývalý voják, který na sklonku své armádní kariéry předsedal Vojenskému výboru NATO a mezi řadou západních politiků je brán jako bezpečnostní jistota. A také to, že pátrání po zdrojích zbraní a munice si jako jednu z priorit stanovila Fialova vláda. „Podařilo se jim sehnat často nemožné,“ říká na margo českých úředníků a zbrojních firem Petr Pavel. „To, co teď Ukrajina potřebuje opravdu ze všeho nejvíc, je právě dělostřelecká munice a na druhém místě rakety, především ty do protiletadlových systémů. A na třetím místě drony. Jednání už běží.“

Ukrajina zatím nemá letadla ze Západu, tudíž by jí protiletadlové střely vedle granátů hodně pomohly. Mohly by umožnit ničit více ruských letadel, která bombardováním ukrajinských pozic pomáhají ruské armádě postupovat. Přelomovou informací z tohoto týdne také bylo, že některé západní země by mohly vyslat za jistých okolností i své pozemní jednotky na Ukrajinu. Nevyloučil to francouzský prezident Macron, zatím však jde o nepříliš srozumitelný vzkaz, který – zdá se – nemá přesné obrysy (a veřejnou podporu dalších).

Co se týká Českem vykupovaných zbraní pro Ukrajinu, hlavní problém je nyní v penězích: většina částky ještě není pohromadě. Vláda počítá s tím, že by se ji mělo podařit shromáždit v následujících týdnech a do dvou měsíců by pak zbraně mohly odejít na Ukrajinu. To, zda Kyjev Českem dohledané zbraně nakonec opravdu dostane, však ještě není ani zdaleka jisté.