„Je to výstava pro radost, která doufám potěší i vás!“ Tak uvádí kurátorka Pavlína Morganová novou expozici v prostoru Hunt Kastner na pražském Žižkově s názvem Dotknout se zastaveného času. Troufáme si tvrdit, že její přání bude vyslyšeno.
Morganová se dlouhodobě věnuje tvorbě českých umělkyň, připomeňme alespoň její projekt Někdy v sukni (2014) mapující naši scénu devadesátých let minulého století. Tentokrát se rozkročila šířeji. Na výstavu v galerii proslulé chvályhodnou schopností zprostředkovávat zdejší umění na zahraničních veletrzích vybrala šest umělkyň, přičemž ta nejstarší Eva Kmentová se narodila v roce 1928, nejmladší Tereza Štětinová v roce 1987. Morganové se daří nacházet paralely v jejich rukopisech, jejichž společným jmenovatelem je umění vytvářet křehká výtvarná sdělení nehledě na materiál, který k nim používají. Zatímco kupříkladu pro Kmentovou to byl papír (k vidění je její subtilní Motýl z roku 1979), Štětinová v poslední době pracuje s mramorem, z nějž vysekala uhrančivé Vlny obsypané plážovým pískem, v němž si mohou příchozí děti hrát.
Jinak ale doporučujeme výstavu raději zhlédnout v tichosti a při plném soustředění. Morganové totiž s instalací pomohl David Fesl, který exponáty rozestavěl tak, aby si je návštěvníci mohli vychutnat v důmyslných průhledech během svého putování galerijními místnostmi. V nich dále uvidí poslední vyšívané „grafiky“ sedmaosmdesátileté Aleny Kučerové, video dvaaosmdesátileté Adély Matasové, během covidu nasnímaný fotografický cyklus devětačtyřicetileté Aleny Kotzmannové a přímo pro výstavu vytvořený transgenderový kostým Sen o více kůžích čtyřicetileté Evy Koťátkové.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
