Hledám manžela, zn. i bez diplomu

Podoby někdy formují společenské trendy, které s milostným životem na první pohled příliš – nebo vůbec – nesouvisejí. Třeba úroveň vzdělání. 

Víme, že v posledních letech se v Česku prudce mění složení studentů i absolventů vysokých škol a že v řadě oborů dnes mladé ženy převažují nad muži. Ve věkové kategorii do pětatřiceti let už jsou Češky obecně vzdělanější než Češi. Lidová moudrost před vzdělanostní či ekonomickou převahou žen varuje a v některých zemích už se objevují obavy, zda tyto novinky dále neprohloubí trend klesající porodnosti a krizi nukleární rodiny. Ještě že máme data – ta ukazují něco trochu jiného. Vyšší vzdělání žen může dokonce přinést trend zcela opačný. 

Co když nebudou stačit?

Podle americké socioložky Arlie Hochschild navazují moderní heterosexuální partnerství ženy, jejichž společenské postavení se rychle mění, a muži, u nichž jsou naopak změny menší, případně žádné. Zatímco pracovní a rodinné dráhy žen se odlišují od jejich matek a babiček, muži zhusta žijí – nebo by někteří chtěli žít – jako jejich otcové nebo dědové. Hochschild samozřejmě odkazuje ke specifické americké zkušenosti, která není úplně přenositelná do střední Evropy, nicméně postřeh o dvourychlostním „vývoji“ platí i v Česku. To může vytvářet napětí v nejrůznějších otázkách – a logicky také ve vztazích. „Tyto změny mohou do budoucna přinést revoluci na partnerském a sňatkovém trhu,“ říká psychoterapeutka a socioložka Markéta Šetinová. „Vysokoškolsky vzdělané ženy bývají velmi náročné na partnery – a ne vždy je nacházejí a některé raději volí single život. A partnerky budou mít potíž najít také někteří méně vzdělaní muži.“ 

Do rychlejšího pruhu ovšem ženy přejíždějí i v jiných ohledech, které se vzděláním souvisejí, ale jsou dané i jinými faktory. Ženy jsou zvyklé díky desítky let trvající debatě o vlastním postavení ve společnosti mnohem více promýšlet svoji roli, formulovat vlastní očekávání a plány či řešit případné problémy (třeba v terapii), muže podobná široká debata o jejich vlastní roli, a jestli by se případně měla změnit, teprve čeká, byť i tomto směru se mnohé mění. „Ženy se mnohem více vzdělávají v dospělém věku, a vůbec tím nemyslím formální vzdělání,“ říká Daniel Šmíd, lektor etikety a oblékání, jehož kniha Gentlemanual nabízí soubor pravidel pro moderního muže. „Myslím tím práci na sobě – sociální inteligenci, schopnost komunikace. V tomto směru máme jako muži co dohánět a dohánět bychom měli, protože jinak ženám zkrátka nebudeme stačit.“ 

Stále častěji se tak objevují obavy z toho, aby ženy mužům ve formálním i neformálním vzdělávání nakonec úplně „neutekly“, a co by to případně znamenalo pro jejich vzájemné vztahy a v důsledku také pro podobu rodin, porodnost a celou řadu dalších společenských jevů. Podle amerického párového a rodinného terapeuta Grega Matose je aktuálně pozorovaný růst počtu osamělých amerických mužů způsoben právě jejich zaostáváním ve vztahových „dovednostech“, zejména ve schopnosti projevovat emoce a komunikaci, která se míjí s otevřeněji formulovanými požadavky žen a neochotou se v tomto směru upozaďovat. „Pokud muži tuto propast ve vztahových dovednostech nepřekonají, bude to pro ně znamenat méně příležitostí k seznámení i další prodlužování období bez partnerky,“ píše Matos v časopise Psychology Today v textu, jenž loni v létě vzbudil značnou pozornost. Méně příležitostí k seznámení a větší úseky života strávené bez partnerky pak v kombinaci s dalšími společenskými změnami třeba na trhu práce mohou vytvořit vrstvu mužů náchylnějších k psychickým problémům, závislostem i svodům politického radikalismu.

V některých zemích se pak obavy z těchto trendů ozývají v nejvyšších patrech politiky. V orbánovském Maďarsku kupříkladu loni v létě připravil kontrolní orgán tamního parlamentu zprávu, která předpovídá, že rostoucí počet studentek na tamních univerzitách (aktuálně jich je 54 procent) kromě toho, že celkově poškodí ekonomiku země, také povede k menší touze Maďarek vdávat se a mít děti. Zpráva vyvolala ostrou kritiku opozice. Dokument sice nenavrhuje, jak přesně by se mělo na tato „rizika“ reagovat, zdůrazňuje ale všeobecnou škodlivost „růžového vzdělávání“, které preferuje ženskou emoční a sociální zralost. Když se ale podíváme na konkrétní příběhy lidí i do sociologických studií, důvodů ke znepokojení nacházíme výrazně méně. 

Vzdělanější a stabilnější 

Jak zmiňuje Markéta Šetinová, některé vysokoškolačky sice volí život mimo partnerství, nutně to ale neznamená život bezdětný. „Mám klientky, které si pořizují děti samy, třeba prostřednictvím umělého oplodnění,“ říká. Jiné ženy si nacházejí mladší partnery, pro které nejsou „staré modely“ až tak zásadní. 

Když se pak ponoříme do sociologických dat, zjistíme, že vzdělanější společnost nemusí vést k větší rozkolísanosti vztahů, ale právě naopak. Sociolog Petr Fučík z Ústavu populačních studií při Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity zkoumal stabilitu manželství v závislosti na dosaženém vzdělání partnerů. Sledoval trvání sňatků uzavřených v Česku v roce 1995, 2000 a 2005 a zjistil, že manželství vzdělanějších partnerů „odolávají“ riziku rozvodu lépe, než je tomu u lidí méně vzdělaných. „Během dvacetiletého období se rozvede přibližně 20 procent vysokoškoláků či vysokoškolaček, ale mezi lidmi se základním vzděláním je to 45 procent,“ shrnuje Fučík v knize Na vzdělání záleží. Jak vzdělanostní rozdíly ovlivňují osudy lidí v české společnosti. Kniha vyšla v roce 2018, od té doby sociolog zpracoval data z dalších let – a dospěl ke stejným závěrům. Když se sledované období prodloužilo na čtvrt století, rozvedených bylo 23 procent vysokoškoláků, zatímco u lidí se základním vzděláním to bylo 52 procent, u lidí vyučených pak 43 procent. „S výjimkou několika zemí pak podobné trendy sledujeme napříč Evropou,“ říká Fučík.

Ačkoli platí, že nejstabilnější svazky tvoří dva vysokoškoláci, zároveň rozpad manželství nijak zvýšeně nehrozí ani u párů, kde je vzdělanější žena. „I když každodenní zkušenost leckdy vede k předpokladu, že manželství, kde žena vzdělanostně převyšuje muže, jsou nestabilnější, není tomu tak,“ píše Fučík a v rozhovoru dodává, že toto zjištění ho samotného překvapilo: „Výzkumy ze zahraničí ukazují, že klíčové je, když jsou vzdělaní oba v páru. Ale tady je zjevné, že čím vyšší je suma kapitálu, který vzdělání přináší, tím více se tím manželství stabilizuje, a není až tolik podstatné, kdo ten kapitál přináší.“ Je samozřejmě otázka, jak to vypadá u lidí žijících „na hromádce“, kde se to obtížněji měří a dostupné studie dospívají k různým závěrům. 

Tyto závěry pak potvrzují i další výzkumy. Pokud vysokoškolské páry velmi často tvoří lidé, kteří studovali stejnou školu či obor, a pokud mladé ženy obecně na univerzitách začínají převažovat, nabízí se tedy otázka, kde budou hledat partnery. Reálné dopady těchto trendů mohou být samozřejmě nejrůznější, zatím se ale zdá, že si vysokoškolačky zkrátka najdou někoho bez diplomu. Jak ukazují studie výzkumníků CERGE-EI Aleny Bičákové a Štěpána Jurajdy, které byly později doplněny také výzkumem Dany Hamplové ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR, odpověď je jednoduchá a znovu v rozporu se zmiňovanými lidovými představami – hledají je zkrátka mezi muži s nižším vzděláním. „Ženy nahrazují nedostatek vzdělaných mužů méně vzdělanými partnery,“ říká Alena Bičáková. „Není tedy nutné se obávat, že by příliš vysoká míra vzdělanosti žen měla vést ke snížení porodnosti.“ 

Zahraniční studie však zároveň ukazují, že když mají ženy odpovídající podmínky pro to, aby svoje vzdělání mohly naplno uplatnit i poté, co si pořídí děti, mají jich více, než když je – jako tomu je v Česku – mateřství pravděpodobně vyřadí na několik let z pracovního trhu. „Rodinná politika, nastavení daní, kvalita a dostupnost předškolní péče a další nástroje, které ženám pomáhají nebo naopak komplikují sladění profesního života s rodinným, mají tedy na porodnost zásadní vliv,“ dodává Alena Bičáková. „Míru porodnosti neohrožuje vyšší vzdělání žen, ale společenské normy, které podporují tradiční roli ženy, a špatně nastavená politika, která tuto roli udržuje.“

Další díl seriálu o vztazích najdete v příštím čísle.