Vyrazilo mi to dech. Vyhozený kufřík ze sběrného dvora měl v sobě poklad

Že i v dnešní době je možné najít na zcela nečekaném místě poklad, zažila na vlastní kůži minulý měsíc správcová sběrného dvora v severočeských Třebenicích Veronika Hulzerová. Její pozorné oko zaznamenalo v kontejneru mezi odpadky malý zašlý kufřík, který měl s dalšími vyhozenými věcmi skončit v drtičce. Vytáhla ho ven a zachránila v poslední možnou chvíli, díky čemuž teď ožívá dávno zapomenutý příběh třebenické rodačky, mladé židovské dívky Eleanory Besenové, která přes všechny strasti ve svém životě našla štěstí a na jeho konci si splnila jedno velké přání. 

Nemusely o tom ani vědět

Jakmile Veronika Hulzerová kufřík objevila, odnesla ho k prozkoumání svému manželovi, jenž ve sběrném dvoře také pracuje. „Moje žena se někdy dívá do kontejnerů, jestli se lidi nezbavili něčeho, čeho by byla škoda. Proto si všimla toho kufříku, byl pěkný, hned ji zaujal,“ říká Petr Hulzer. „Nebyl zamčený, lehko jsme ho otevřeli a vevnitř jsme našli spoustu viditelně starších, předválečných listin. Často na nich bylo jméno Eleonory Besenové. Neznali jsme ji, napadlo mě ale, že by to mohlo zajímat kamaráda, který tyhle věci už léta zkoumá a zná lidi ze Státního oblastního archivu v Litoměřicích.“ 

Takhle se ke kufříku dostal další třebenický občan, městský policista Tomáš Rotbauer, který ve volném čase mapuje osudy místních Židů a zabývá se válečnou historií. „Vyrazilo mně to dech, bylo v něm tolik nových věcí, jak o Eleonoře, tak o celé její rodině,“ říká Rotbauer, který osud a životní peripetie rodiny Besenových znal ze svého dřívějšího výzkumu. Kufřík odnesl litoměřickým archivářům a sám zkontaktoval Eleonořiny vzdálené příbuzné, sestry Janu a Petru Fialovy, které žijí stále v Třebenicích.  

„Napadlo mě, že kufřík se mohl nějakým nedopatřením dostat od nich až do sběrného dvora a že o tom třeba ani nemusely vědět,“ říká Rotbauer. A jak od sester záhy zjistil, skutečně to tak bylo. Kufřík totiž vyhodil při úklidu garáže jako staré harampádí syn Jany Fialové, aniž by ho nějak prozkoumával. „To víte mladí, staré věci neschovávají,“ říká paní Fialová. Přeživší holokaustu Eleonora Besenová byla sestřenicí jejího dědy, osobní věci k nim domů přivezla krátce před tím, než na konci šedesátých let emigrovala z Československa.