A teď trochu nostalgie: minulé úterý prodala americká společnost Boeing poslední exemplář svého velkokapacitního dopravního letounu Boeing 747. Ano, je to ten obrovský stroj, ve kterém létá americký prezident, který má za kabinou pilotů luxusní druhé patro pro cestující vyšší kategorie, který je tak obrovský, že dokud ho nevidíte na vlastní oči odstartovat, nevěříte, že by se takové monstrum mohlo odlepit od země. Zároveň je tato hora oceli dosahující výšky šestipatrového domu elegantní, ladná a krásná – a piloti s ní prý létají s láskou, což nemůžu potvrdit ani vyvrátit.
Boeing 747 se zrodil v šedesátých letech, v době rozmachu a pýchy a jisté cestovatelské nevinnosti. Kolem jeho vzniku kolují chlapské i budovatelské mýty. „Pokud to koupíte, my to postavíme,“ řekl prý šéf Boeingu řediteli letecké společnost Pan Am. „Pokud to postavíte, my to koupíme,“ odvětil ředitel. A tak dále, zkrátka zlaté doby amerického étosu a patosu. Letoun stihli zkonstruovat a postavit za dva roky. Dělníci prý chodili z čirého nadšení na fušky i v noci.
Dnes jsme jinde. Létat umíme levněji a nudněji. Také u toho (někteří) trpíme pocity environmentální viny a jsme raději, když to všechno proběhne pokud možno nenápadně. Boeingy 747 se nevyplácejí, potřebují čtyři motory a nejsou dost flexibilní. Kdyby si v nich američtí prezidenti nenechali vybudovat létající pevnost, asi by se jejich výroba zrušila už dávno.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
