Babiš vs. veřejný zájem

Před pěti lety to vyvolalo obří emoce. Dva reportéři Sabina Slonková a Jiří Kubík našli ve Švýcarsku Andreje Babiše mladšího, který měl být důležitým svědkem v kauze Čapí hnízdo. Andrej Babiš starší tehdy spustil vášnivou kritiku novinářů, naznačoval, že jsou hyeny, ale přitom to byl on sám, kdo syna do celé kauzy zatáhl. Bylo logické, že reportéři hledali informace přímo u zdroje.

Že to byl správný postup, podpořil ve Švýcarsku už druhý soud. Mimo jiné nyní konstatoval: „Soud dospěl k závěru, že předmětná reportáž se týkala dvou závažných otázek obecného zájmu, a to možného zapojení Andreje Babiše staršího do závažné trestné činnosti a rovněž jeho možného zapojení do únosu svého syna, jehož cílem bylo syna umlčet. Skutečnost, že Andrej Babiš mladší byl osobně zkontaktován a že od něj byla získána vyjádření nejen ke kauze ‚Čapí hnízdo‘, ale i k jeho osobní situaci, totiž představovala věc veřejného zájmu. V té době, vzhledem k obviněním vzneseným v trestním řízení, jehož účastníkem byl souzený předseda vlády, měla česká společnost právo znát okolnosti případu, jakož i to, zda se někdo z členů jeho rodiny na takovém podvodu společně podílel,“ stojí podle reportérů v osvobozujícím rozsudku švýcarského soudu.

Podobná rozhodnutí jsou zásadní pro demokratickou společnost. Média stojí proti mocným hráčům, někdy je ta moc ekonomická, jindy politická či mediální, tu a tam dokonce kombinuje vše dohromady. Jako tomu je u Babiše. Takoví aktéři mají nekonečně prostředků na týmy právníků a marketingových poradců, kteří vytvářejí tlak na redakce. Snaží se je zastrašit, třeba žalobami. Aby mohli novináři dělat svou práci, musí najít oporu u soudů. Je to vlastně jediná instance, která má sílu udržet rovnováhu sil ve společnosti. A to nejen v případě médií.

Respekt se osamostatnil

Podpořte nás, zapojte se do crowdfundingu

Opět si můžeme posloužit slovenským příkladem ze současnosti. Tamní ministr vnitra Matúš Šutaj Eštok likviduje nepohodlné policisty a porušuje při tom zákon. Soud už ale rozhodl, že tak činit nesmí. Ministr však ukázal přístup nové vlády, na soudce Michala Kubiše zaútočil a pohrozil mu disciplinárním stíháním. Soudce řekl, že se nikdy s ničím podobným nesetkal. Připouští, že odvolací soud může mít jiný názor, ale ani to nemůže vést k postihům.

„Představa, že by v této situaci měl být soudce jakkoli sankcionován (ať už kárně nebo trestně), by nutně vedla k tomu, že by takto musel být sankcionován asi každý soudce ve Slovenské republice,“ napsal soudce Kubiš v dopise soudní radě. „V tomto případě nejde jen o mou osobu jako soudce, ale o každého jednotlivého soudce, o soudnictví a soudní moc jako jednu ze tří mocí ve státě, a tedy o samotný charakter státu.“

S nevelkou nadsázkou lze říct, že demokracie závisí na jednom panu Kubišovi. A na každém dalším jednotlivém soudci či soudkyni. Na novinářích a novinářkách, kteří se nevzdají. Na policistech a policistkách, již se brání zásahům politiků do své práce. Na občanských aktivistech, kteří si nevydechnou, i když už většina společnosti spí.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor