Není možná

Bianca Bellová poslední roky publikuje pilně: Mona (2019), Tyhle fragmenty (2021), Ostrov (2022), nyní nastal Transfer. První z titulů námětově souzněl s autorčinou dosud nejúspěšnější knihou, antiutopickým románem Jezero (2016), umělecky však zůstal v jejím stínu. Předloňský soubor představil Bellovou coby schopnou povídkářku – texty vykazovaly hutnost a ostrost, které její kvalitativně nevyrovnaná tvorba mnohdy postrádá. V loňském Ostrově spisovatelka odlétla do exotických a vypravěčsky opulentních krajin a kritika výlet přivítala většinou příznivě.

Aktuální Transfer tvoří čtyři nedlouhá vyprávění, která spojuje to, že jejich protagonisté se v jeden čas vyskytnou v odletové čekárně nejmenovaného letiště v nejmenovaném městě. Letmo se kontaktují nebo je z jejich zmínek jasné, že hovoří o jednom z lidí, kteří se vyskytují v jiné části knihy. Takový jemný biliár. Úřednice středního věku Linda se vrací k rodině do Bruselu po pohřbu své matky. Sociální antropolog Michael se spolu s Helgou, svou milenkou a děkankou fakulty, kde působí, vrací z kongresu. Anglista David zmeškal spoj po nepovedeném výletu po stopách Jacka Kerouaka. Lindina někdejší spolužačka Silva naopak cestuje s tanečním souborem z Bruselu a prohodí spolu pár vět.