Sjednocení Německa

Otázce znovusjednocení Německa, od něhož minulé úterý uplynulo 33 let, se tento list věnoval opakovaně. V době, kdy reálně probíhalo, i v mnoha následných textech, které opětovné propojení východní a západní části Německa v říjnu 1990 reflektovaly a hodnotily. Dva obsáhlé texty z října 1990 popisují obavy spojené se sloučením zemí, které se desítky let vyvíjely prudce odlišně a kterým se jinak dařilo, zejména na východě, kde tušili, že budou tahat za kratší konec, kulturně, politicky i ekonomicky. A to přesto, že tehdejší kancléř Helmut Kohl sliboval, že východní část promění v „kvetoucí krajinu“. „Jakkoliv je však Spolková republika hospodářsky silná, její nezištnost k novým občanům má své meze. Disproporce mezi oběma částmi ekonomické velmoci se budou vyrovnávat pomalu, postupně a přetrvají prakticky po celou generaci,“ prorokoval Zbyněk Petráček. 

Když se po pětadvaceti letech od spojení vydal do Německa na velkou reportáž Tomáš Lindner, zjistil, že ani po čtvrt století nebyl gigantický úkol zcela dokončen, protože „ani stovky miliard eur a nejlepší úředníci světa nesvedou zázraky“. Přestože nejvýraznější rozdíly už se téměř naprosto smazaly, což názorně pozoroval třeba na hranici mezi bývalým západním Bavorskem a Durynskem, které patřilo na Východ: „Podle zanedbanosti už bývalou hranici mezi svobodným světem a komunismem nelze rozeznat (...) – dálnice i okresky, náměstí historických měst i malé vesnice jsou po čtvrtstoletí rozvojové pomoci ve stejném stavu tam i tady.“ Východ dohnal západ také v kvalitě vody či v dalších ekologických ukazatelích.