Když se William Shatner poprvé vrátil z kosmu, přemohly ho emoce. Tehdy devadesátiletý herec stál na zaprášeném trávníku v poušti západního Texasu, kde kosmická loď právě přistála. Psal se říjen 2021. Pár kroků od něj výskal nadšením Jeff Bezos, miliardář, který Shatnera na let ve své raketě Blue Origin pozval, nezdálo se ale, že by herec bouchání šampaňského příliš vnímal. Po tvářích se mu koulely slzy a to, co právě zažil, popisoval tichým hlasem. „Daroval jste mi nejhlubší prožitek, jaký si vůbec dovedu představit,“ říkal směrem k Bezosovi. „Je to něco naprosto mimořádného. Mimořádného. Doufám, že se z toho nikdy nevzpamatuju.“ S mužem, který v seriálu Star Trek ztvárnil kapitána Kirka, zacloumala jeho cesta natolik, že jeho projev po přistání trval déle než ony tři minuty, jež skutečně ve vesmíru strávil.
Shatner si podle všeho vychutnával jev, kterému mnozí profesionální astronauti říkají „efekt nadhledu“. Zažívají ho ti, kteří spatřili Zemi jako zářící planetu zavěšenou v inkoustově temném prostoru, jako oázu života v tiché prázdnotě. Zážitek je naplňuje naprostým úžasem. „Na tak fascinující pohled nemůže být nikdo dopředu úplně připravený,“ napsal v roce 1962 první americký astronaut na oběžné dráze Alan Shepard poté, co absolvoval podobnou cestu jako později Shatner.
Při pohledu na hedvábně jemná oblaka pod sebou, na kontinenty a oceány začali mnozí astronauti vnímat domovskou planetu a vztah lidstva k ní v úplně novém světle. „Najednou vypadá tak malá…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
