Může uzavření jedné restaurace způsobit obavy o ekonomiku celého státu a mezinárodní rozruch v oboru pohostinství? A dokonce vyvolat debaty o současné podobě práce? Ano: přesně tyto reakce vyvolala v půlce ledna informace, že na konci příštího roku zavře dveře kodaňská restaurace Noma. Pokud byste si tedy rádi pochutnali třeba na grilovaném sobím srdci podávaném na lůžku z borovicového jehličí a zaplatili za něj – a další rafinované chody – stovky eur, máte možnost pouze do prosince 2024.
Podnik dánského šéfkuchaře Reného Redzepiho za dvacet let své existence triumfoval ve většině kulinářských žebříčků a byl všeobecně považovaný za nejlepší restauraci na světě. Mezinárodní věhlas byl takový, že za restaurací navrženou slavným dánským architektonickým studiem BIG proudily do Kodaně davy „foodies“ z celého světa. Většina z nich místo na beznadějně obsazeném pořadníku nezískala, spokojili se však s jinými restauracemi, které si otevřeli Redzepiho učedníci, nakupovali na farmách, které využíval, a celkově v Dánsku utráceli za služby a zboží spojené s Nomou tak, že se mluvilo o „nomanomics“, reálném dopadu na dánskou ekonomiku.
Jenže ani při astronomických cenách nebyl obchodní model podniku dlouhodobě udržitelný, a to jak ekonomicky, tak „eticky“, jak řekl Redzepi deníku The New York Times. V Nomě totiž dlouhodobě zhruba polovina pracovníků kuchyně vůbec nepobírala mzdu. Konec Nomy tak znovu otevřel debatu týkající se také řady jiných…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 53 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
